Věda a náboženství
Mají věda a náboženství něco společného? Jsou to úplně odlišné věci nebo dvě strany jedné mince? Jestliže jsou to protipóly na jakési pomyslné přímce, pak jsou to dva způsoby pohledu na tu samou skutečnost a tedy dvěma odlišnými formami popisu jedné pravdy. Znamená to, že by některé náboženské představy mělo být možné vysvětlit v jazyce fyziky a naopak některým fyzikálním zákonitostem by se měla dát přisoudit duchovní podstata.
Ve stavu dosažení konečného poznání by u obou přístupů mělo teoreticky dojít ke splynutí a nalezení jediné společné pravdy, která byla na počátku, a tím uzavření kruhu vývoje.
Dosud se udržuje principiální oddělení vědy a duchovnosti, největší prospěch pro lidstvo by však mělo jejich konstruktivní propojení. Současná věda nedokáže uspokojivě vysvětlit vznik a podstatu vesmíru, natož jeho účel. Naprostým mystériem a tabu pro vědce, na jehož vysvětlení už na počátku rezignovali, je otázka podstaty myšlení a vědomí. Věda nashromáždila množství detailních faktů a postřehů, stále se však vyhýbá problémům nejzásadnějším-otázkám podstaty a účelu, fungování vesmíru jako celku. To proto, že nemá jinou možnost, dokud do sebe nezakomponuje duchovnost. Do té doby budou pro ni budou existovat nepřístupné oblasti, které čistě racionální myšlení nebude schopno prozkoumat.
Na druhé straně se náboženství nachází v podobné krizi, kdy lidé, přestože tíhnou k víře a spiritualitě, nenacházejí v současných církevních učeních a zastaralých výkladech uspokojení a pochopení. Naše náboženství jsou prastará a téměř se nevyvíjí a ztrácí přinejmenším na atraktivitě, ale hlavně na pravdivosti. Neodpovídají 21.století a jeho technickému i celkovému pokroku. Lidé pokročili na vyšší úroveň chápání a zkreslené mýty a pohádky po tisíciletí opakované v kostelích a chrámech už dávno nenesou původní význam a málokdy dopomáhají nalezení duchovních pravd.
V budoucích letech by mělo dojít k propojení a tím dosažení nebývalého pokroku. Fyzikální teorie by měly do sebe zakomponovat náboženské ideje a i technická zařízení by mohla být obohacena o prvek duchovnosti. Náboženství by se zase mělo modernizovat a přijmout nejnovější technické objevy jako pomocníka a prostředek ke svým cílům. Dovedu si představit zařízení pracující v interakci s lidskou myslí a představivostí, fungující skrze duchovní energii, která prostupuje celý vesmír a je dostupná v každém bodě prostoru. Tato energie možná bude nejlépe přístupná v jakýchsi chrámech a manipulovat s ní bude možné jen vysoce duchovním lidem-kněžím. Kromě jiných účelů by mohla být používána k léčení a rozšiřování vědomí skrze určitá zařízení. Náboženství by se tak opět stalo praktickou záležitostí a skutečně by sloužilo k povznášení duchovního vědomí lidí.
Úvahy o éteru jako všeprostupujícím prostředí existovaly ve vědeckých myšlenkách už dávno, budoucnost by měla prokázat jeho existenci, stejně jako existenci jeho všudypřítomné energie. Až dokáží a naučí se vědci, nebo duchovní, manipulovat s éterickou energií, bude jen krok k manipulaci s hmotou, neboť hmota je, jak říká Einstein a my, duchovní učitelé, jedním a tímtéž, vzájemně na sebe převoditelným. Pak by mohlo být možné činit pomocí spirituálních technologií přímo zázraky, např. materializovat a dematerializovat předměty. Předpokladem k užívání těchto sil je, jak bylo řečeno, velká duchovní čistota. Byla by to tedy práce pro jakési kněží-inženýry.
Jakkoli fanatasticky zní tento text, myslím, že bude časem, po příslušné myšlenkové revoluci, možné vědecky vysvětlit pojmy jako láska, duše, vědomí, a náboženství tímto nabude autority a bude tím samo obohaceno, a to se stane počátkem slučování vědy a spirituality, což povede k nádherným objevům a vynálezům.
Autor: Ladislav Zelinka
Zdroj: http://dolezite.sk/Veda_a_nabozenstvi_55.html