Jdi na obsah Jdi na menu
 


Planety LOGO: část 3.

5. 3. 2010

(7)

VII. Kapitola

Druhá návštěva planety Logo

John se snažil spát co nejdéle, aby tak jeho tělo bylo co nejvíce odpočinuté a plné energie. Proto se vstáváním nikterak nepospíchal. Jeho snídaně byla připravena z vydatných celozrnných vloček zalitých mlékem. Po snídani se John vydal na procházku lesem, aby se tak mentálně připravil na své večerní setkání. Odpoledne ještě nechal vzkaz u Jean, aby jej nikdo během příštího dopoledne nerušil a večer se zavřel ve své chatě. Přečetl několik odstavců z evangelia Janova a potom kousek z Bhagavadgity, kde se mluví o meditaci a pak obě dvě knihy odložil.

John ulehl na postel, uvolnil celé tělo, začal se koncentrovat a pomalu přecházel do hluboké meditace, kdy tak uvolňoval svou duši, která se za nějakou dobu nacházela v astrální sféře, kde již na ni čekal Avu. Letěli společně Vesmírem a Avu jej upozorňoval na některé planety, které míjeli a na kterých existoval život v nejrůznějších formách. Okolo některých planet dokonce kroužily velké kosmické observatoře, na jiných se projevovaly počátky života pomalým pohybem životodárné plazmy, která putovala planetou. Teď více, než při prvním letu si John uvědomoval jak plné života jsou hlubiny Vesmíru, které se ze zemského pohledu zdají být zcela mrtvé. Celý tento ohromný vesmírný kolos by neměl žádného důvodu k existenci, kdyby nebyl naplněn životem.

Po nějaké chvíli byla již v dohledu modro-růžová zář planety Logo a obě dvě duše se vnořily do její lehké atmosféry. A jako předtím, snesli se na zem u „Chrámu Kosmické moudrosti“. Johnova duše se cítila dobře, protože se vlastně vrátila zpět na místo, které už z části znala a toto prostředí jí bylo příjemné. Avu nechtěl ztrácet čas a tak hned začali s dalším poznáváním planety Logo a stejně jako posledně se Avu ujal své role průvodce.

„Nyní se poletíme podívat do budovy vzdělání a vědění, kde lidé získávají své intelektuální poznání a které jsou rozmístěny po celé planetě“, sdělil Johnově astrální podobě Avu. Vznesli se a opět letěli na Johnovi již známou krajinou, která byla poseta nízkými domy a zářivě vibrující přírodou. Za krátkou chvíli se přibližovali parku, ve kterém stály velké rozlehlé budovy, které svou bělobou odrážely sluneční paprsky začínajícího dne. Oba dva se snesli hned na začátku parku, kde již chodili v zelených brčálových alejích studenti nebo vědci, oblečeni ve světlých dlouhých šatech, kteří přecházeli z jedné budovy do druhé. Každá budova měla opět zaokrouhlené zdi a na konci širokých vstupních schodů stály mohutné bílé sloupy. Některé části budovy byly kulaté. Tento tvar vytvářel klidný, uvolňující a meditativní druh energie. Na některých místech měla střecha budov tvar hranolu, neboli pyramidy, který vytváří energii koncentrace a vůle.

Avu vedl Johna k budově, která byla větší než ostatní s dlouhými vstupními schody a bohatým sloupovím, za kterým bylo vidět několikery dveře. Po vstoupení do budovy se Avu odebral do kulatého výklenku v prostorné hale, kde byla umístěna světelná deska. Stiskl tlačítko a na obrazovce se objevil obličej černovlasé mladé ženy, kterou Avu oslovil jménem Munu a oznámil jí svůj příchod. Za malou chvíli, kdy se John rozhlížel po velké hale, která měla harmonická sloupoví a uprostřed byl umístěn krásně zdobený balkon, se Munu objevila na schodišti do haly. Její postava byla štíhlá a vysoká a její protáhlý obličej s černými vlasy připomínal obraz pozemských egyptských bohyň. Její roucho, které mělo růžovou barvu se zlatým lemováním splývalo až k zemi. Když přišla před Avu, oba dva se uklonili a potom se Munu s úklonou obrátila na Johna, který úklonu také opětoval.

Avu Johnovi telepaticky sdělil, že Munu má dohled nad celým tímto Střediskem intelektuálního vzdělání a moudrosti. John si přirovnal toto středisko k pozemské univerzitě, kde se nacházejí části, které by se daly nazvat knihovnou, studovnami a učebnami. Munu je vedla po širokých schodech do dalšího poschodí, ve kterém byl velký sál s bílými stoly a u každého byla bílá obrazovka a klávesnice. U některých seděli lidé různého věku a pozorovali to, co se jim na této obrazovce ukazovalo.

„Na klávesnici“, vysvětlovala Munu, „si každý může vyvolat text, který chce číst nebo studovat. Jestliže tento text není uložen v paměti naší knihovny, potom se student může spojit s kontinentální knihovnou, která obsahuje texty všech knih nebo disků, na kterých jsou shromážděny informace celé této planety. Tímto způsobem může student přečíst text, jaký potřebuje. Také si tento text, který se na obrazovce objeví, může pro vlastní potřebu zaznamenat na svůj vlastní disk a potom si jej kdykoliv vyvolat na obrazovce zde v knihovně nebo doma. Záznam na disku je záznam paprsku světla, který zaznamenává jak obraz, tak také zvuk v té nejčistší podobě. Tento způsob záznamu je používán univerzálně na celé planetě Logo. To je také důvod, proč jsou informace přístupny všem obyvatelům planety“.

John se podivoval nad rychlostí, s jakou lidé na Logo mohli své informace získat. Munu Johnovi dále vysvětlila, že vzhledem k tomu, že kontinentální knihovny na všech kontinentech obsahují všechny informace této planety, umožňuje to, aby lidé na celé planetě Logo měli přibližně stejnou intelektuální úroveň. Důvodem je také to, že všichni obyvatelé planety Logo mají stejný stupeň vzdělání, což pomáhá k vyrovnanému intelektuálnímu vývoji obyvatel této planety.

Z velkého sálu knihovny je Munu odvedla do kulaté místnosti, kde se Avu a John posadili do pohodlných bílých křesel. Munu se ujala slova. „Vzdělávací systém na Logo je filozoficko-náboženský a začíná už od dětství. Později k tomu přistupuje technické vzdělávání, které se zabývá působením Vesmírných zákonů. Jde o komplexní pochopení zákonů a z nich logickou cestou odvozování zákonů na ně navazujících. Důvodem je to, že všechny zákony podléhají určité vesmírné harmonii, podle které jsou také sestaveny. Systém výuky na Logo je zaměřen od začátku na komplexní výuku, tedy vše co spolu souvisí se učí jako jeden celek, od kterého se odvozují další pochody a zákonitosti“.

John přerušil tok řeči a zeptal se Munu, zda takový postup není příliš náročný pro pochopení a také představivost. „Na Logo se používá výuka jednorázové kombinace“, odpověděla na jeho otázku Munu, „kdy vědomost a informace které spolu souvisejí, se přijímají najednou neboli jednorázově, tedy v jednom celku. Postup je takový, že od jeho základu se odvodí všechny možné kombinace a potom se přejde k další věci. To nám umožňuje, aby intelektuální vývoj již od dětství se ubíral rychle vpřed. Avšak i přes intelektuální vzdělání je základem našeho vývinu duchovní vývoj“.

Munu se obrátila na Avu se slovy, „duchovní mistři, jako zde Avu, spolupracují s intelektuálně vyspělými vědci, protože nechceme, aby došlo ke zneužití vědy“. Avu se vložil do hovoru se slovy, „to znamená, že pro celou planetu jsou vyráběny takové věci, které obyvatelům Logo jenom pomáhají a kladně prospívají v jejich životě. Takovýto přístup sám o sobě také samozřejmě pomáhá k vyššímu duchovnímu vývoji celé planety“.

John, který se chtěl dozvědět co nejvíce, se dále zeptal: „Jak dlouho trvá studium na Logo, tedy od dětství až po ukončení studia?“. „Na planetě Logo se lidé vzdělávají od dvou let do dvaceti pěti let svého věku, a každý musí tímto studiem projít“, odpověděla na otázku Munu. „Ve svých 25 letech lidé zde ukončují první období svého života, které je má připravit pro další život, který, jak víš, končí okolo sto padesáti let“. Avu přidal své vysvětlení, „posledních pět let svého studia, tedy od svých dvaceti let, lidé studují převážně duchovní techniky a také se snaží v praxi shrnout vše to, co se předtím naučili. Posledních pět let je důležitou částí studia, protože s tímto základem půjdou dále do života, a tak shrnutí všeho, co již probrali, a prohloubení duchovního života jim dá potřebný základ do příštích tvůrčích let, i když na Logo neexistuje věk, ve kterém by se lidé dále pro svou potřebu nevzdělávali. Jak víš, základ je však postaven na duchovních kvalitách, a tak již od dětství se učí tiché koncentraci a meditaci, aby již od počátku svého života v sobě probouzeli duchovní kvality a rozšiřovali své duchovní vědomí. Proto při studiu dáváme důraz na ticho, protože jenom v tichu se lidé mohou vědomě otevřít duchovní kosmické moudrosti“.

Munu se opět vložila do hovoru. „Důležitým základem posledních pěti let je znalost duchovních zákonů a praxe duchovních cvičení. Jedině po ukončení studia ve svých 25 letech jsou pak lidé připravení nastoupit své povolání a začít samostatný tvůrčí život“. Johna napadla další otázka a tak ji také hned vyjádřil. „Jak jsem slyšel při své první návštěvě zde, povolání je na této planetě spíše posláním, které člověk plní jako službu pro druhé. Znamená to, že hned po ukončení studia lidé do těchto vyvolených povolání hned nastupují ?“

Munu mu dala tuto odpověď: „Povolání se na Logo vybírá podle vloh jednotlivce, kdy se přihlíží k tomu, jakém směru a oboru jsou jeho vlohy nejsilnější. Zásadou je, že každý dělal takové povolání ke kterému má v přítomném životě největší a nejharmoničtější schopnosti. Ve svém oboru nejen že praxí prohlubuje své znalosti, ale také přichází s novými nápady a kombinacemi, což je pro vývoj každého oboru důležité. Novými objevy se tak zvyšuje vývoj celé planety, protože každý nový vynález je používán hned na celé planetě Logo. Zaměstnání, která jsou jako běžná nebo potřebují lidské síly, jsou většinou prováděna těmi, kteří si potřebují odbýt svou karmu prací, a tak získat určitou životní zkušenost. Tím tak postupuje vývoj jednotlivce dále. To je také důvod, proč lidé zaměstnání mění podle otevření jejich intuitivního chápání a tvořivé síly“.

„Nyní se však pojďme podívat do duchovního oddělení, které je na každém Středisku intelektuálního vzdělání a moudrosti“, řekla Munu a vedla Johna a Avu dlouhou chodbou okolo vysokých kulatých oken, které vedly do parku, kterým John a Avu přišli. Na konci chodby Munu otevřela dveře do menší chodby, ze které se mohlo vejít do malých samostatných místností. Vešli do jedné z nich. Byla to kulatá místnost, jejíž strop byl ve tvaru malé pyramidy a stěny byly bledě modré se žlutým jemným vzorem. Na velké bílé obrazovce na zdi byl promítán obraz Vesmíru s miliony hvězd. Před touto obrazovkou byla malá pohovka se zcela rovným opěradlem. Na stěnách a výklencích byly rozmístěny minerály a místnost naplňovala příjemná povznášející vůně. Munu pokynula Johnovi, aby se posadili do křesla, ze kterého mohl pozorovat bílou obrazovku. Avu si sám sedl na pohovku a Munu začala svůj výklad.

„Toto je místnost duchovní moudrosti, kam přichází každý student, aby se spojil přes obrazovku, která je umístěna před křeslem, kde teď sedí John, se svým duchovním mistrem. Tento je jeho učitelem během celého jeho studia. jak jsem již řekla, základ výuky na Logo je filozoficko-náboženský, který začíná hned od dětství, kdy každý má svého duchovního mistra, který jej duchovně vede po celou dobu studia. Jak zde již řekl Avu, hlavně během posledních pěti let studia je dáván důraz na duchovní praxi a duchovní cvičení. Po ukončení studia ve věku 25 let je na samotném jednotlivci, zda v dalším duchovním studiu se svým nebo jiným duchovním mistrem bude pokračovat nebo zda se duchovně bude sám vzdělávat. Styk s duchovním mistrem je veden z této místnosti, kdy v určitou dobu během dne se student pomocí obrazovky s tímto mistrem spojí a vede s ním rozhovor otázek a odpovědí. Když tato část končí, potom si studen sedne do této malé pohovky, kde mu rovné opěradlo umožňuje sedět ve vzpřímené pozici, aby jeho duchovní centra, která se nachází okolo páteře, mohla být zcela otevřena“.

John, v tomto bodě Munu přerušil a zeptal se jí, zda zde mluví a technice meditace, kterou on a miliony dalších praktikují na planetě Zemi. Vysvětlil, že je to právě meditace, která umožňuje těmto lidem se spojit s duchovní vesmírnou silou, kterou v různých náboženství na Zemi nazývají rozdílnými jmény.

„Ano“, odpověděla Munu, „všechny duše se otáčejí k tomuto duchovnímu univerzálnímu Středu, ať žijí kdekoli ve Vesmíru. To také dělají ti, kteří do této místnosti Duchovní moudrosti pod vedením duchovního mistra vstoupí. Na této pro meditaci upravené pohovce se pohrouží do úplného klidu. Je-li třeba, tak si po dohodě se svým duchovním mistrem nastaví na obrazové desce, která je před touto pohovkou umístěna, obraz, který povzbudí na počátku jejich duchovního snažení. Nyní je to obraz Vesmíru, jindy to může být obraz duchovní čakry, astrální krajiny, duchovního světla, nebo jenom zářící obrazovka v té barvě, kterou si student zvolí. Také velmi často duchovní mistr doporučí hudbu nebo zpěv, který je vhodný k meditaci toho dne“.

Munu se jemně dotkla desky vedle pohovky na které seděl Avu a na bílé obrazovce se objevil obraz jemně se rozlévajícího světla z jehož středu vyzařovaly zlaté paprsky, které když dorazily na okraj kruhu, který tento celý obraz ohraničoval, opět se vracely zpět k bodu světla, ze kterého vyšly. Avu vyzval Johna, aby si sedl na jeho místo a začal mu vysvětlovat, o co zde jde. „Toto je obraz zrodu světla hmoty a při duchovním poznání student dojde k pochopení, že zde existuje Božský Střed Vesmíru. Toto pochopení je zde znázorněno dotknutí se kruhu. Duše, která se takto probudí, se opět začíná vracet zpět k Duchovnímu Středu Vesmíru, ze kterého vyšla. Duši zde znázorňuje malý bod světla, který se neustále po dotknutí kruhu opět přibližuje zpět, k té velké záři, ze které vyšel. Znamená to návrat duše ke světlu, k bodu, ze kterého vyšla a se kterým se opět spojí v jedno“.

John, který seděl zcela uvolněně ve své pohovce se při výkladu Avu jakoby stával jedním ze světélkujících bodů. Tyto body vyšly ze svého Středu Světla, vzdalovaly se od něj a tím také ztrácely na své záři, které se však nikdy úplně neztratila. Čím dále byl tento bod od Středu, tím jeho záře byla slabší. Avšak na své nejzašší hranici, kdy tento světélkující symbol duše se dotknul kruhu, který znamenal náhlé duchovní poznání, procitnutí, nebo pochopení existence duše, se tento světélkující bod začal opět vracet zpět ke Středu Věčného Světla. Čím více se k tomuto Světlu přibližoval, tím více sílil jeho vlastní jas a světlo, které vydával. V čím bližším spojení byl tento bod představující duši se svým zdrojem Světla, tím více sám zářil.

V poslední části potom tento zářící bod začínal přecházet do stálého světla Středu, se kterým se opět zcela spojil a stal se tak opět jeho nedílnou součástí. John sám v sobě jakoby prožíval toto spojení, které lehce mohl nazvat vzkříšením nebo věčnou nirvánou duše ve spojení s Bohem, nebo mystickou jednotou duše s Božstvím. Cítil, jak jeho vědomí se rozšířilo a bylo naplněno duchovním světlem, ve kterém spočíval a tak duchovně objímal celý Vesmír, obsažený v záři Duchovního Středu Vesmíru, kdy za hromovým chodem tohoto vesmírného kolosu se náhle Johnovo vědomí nacházelo v úžasném tichu a spočívalo v Božství, které bylo vez jakýchkoliv přívlastků, slov či myšlenek. Spočívání v tomto světle Duchovního božského Středu, bylo věčným NYNÍ, věčnou PŘÍTOMNOSTÍ, vědomím tichého STŘEDU.

Na obrazovce se ukázalo zářící žluté světlo, které čistě zářilo bez jakéhokoliv pohybu či změny odstínů. John ještě nějakou chvíli seděl v naprosté nehybnosti a tichu a jenom zažíval vědomí světla ve své duši a ve svém bytí. Pomalu se jeho vědomí začínalo vracet zpět do místnosti, kde se nacházel. Avu se na něj obrátil a řekl. „Obraz na obrazovce se změnil podle stavu tvého vědomí, které vysílalo vibrace světla tak silně, že se tyto zobrazily na obrazovce, která je tak zařízena, aby mohla přijímat vibrace a stav vědomí přítomných. Stav tvého vědomí se na obrazovce barevně ukázal, takže jsme jej mohli vidět. Totéž platí i o negativních vibracích, které, jsou-li dosti silné, jsou zaznamenány na obrazovce, která ukáže jejich barvu. Jsem rád, že jsi se vnořil do záře Světla a že jsme mohli společně s tebou zažívat velikou duchovní radost“.

Munu, která byla také potěšena Johnovým zážitkem, nyní oběma pokynula a vedla je opět chodbou dále do dalších prostor této knihovny. Ukázala jim velké promítací sály, kde je seznámila s tím, že na Logo důležitou částí výuky je část vizuální, kde jsou promítány dokumenty nebo filmy o historii, kultuře, zeměpisu a všech dalších oborech. Tímto vizuálním způsobem studenti jsou schopni poznat mnohem větší množství informací v krátké době a také s nimi hned pracovat. K těmto vizuálním informacím se mohou kdykoliv vrátit, protože tyto jsou zaznamenány na malých video-diskách, které si student může pustit v knihovně nebo přetočit na svůj vlastní disk, který si potom může pustit doma. Na poznámku Johna, že na planetě Zemi je učení prováděno čtením z knih, Munu poznamenala, že tato metoda zde také v dřívějších dobách také existovala, ale ukázala se pro vývoj nepraktickou vzhledem k jejímu časovému zatížení a pomalému postupu. „Informace získávané obrazem a zvukem jsou mnohem rychlejší a také trvalejší, než písemný záznam“, řekla Munu.

Tak jako v muzeu historie, při první Johnově návštěvě, tak také zde v této knihovně „Střediska intelektuálního poznávání a moudrosti“ Munu ukazovala místnosti, ve kterých se obraz z disků promítal po celé polovině kulaté stěny, takže divák se stával nepřímo částí děje. Také zvuk přicházel ze všech stran, takže působil dojmem, jako když divák byl zvukově přítomen situaci, která probíhala na půlkruhové stěně.

„Obyvatelé Logo mají schopnost uchovat ve své paměti informací“, poznamenala Munu. „To znamená, že náš mozek zpracovává rychle informace a také je rychle kombinuje. Avšak nejdůležitější je vzdělávání duchovní, protože intelekt sám o sobě nemůže pochopit duchovní a kosmické zákony Vesmíru a taková civilizace, která ignoruje tyto duchovní zákony a nedbá na duchovní vývoj jednotlivce, se zákonitě řítí do katastrofy. Tam, kde duchovní vývoj je napřed před vývojem intelektuálním, tam intelekt nebo rozum pracuje mnohem zodpovědněji. Jsou-li oba aspekty v harmonii a v souladu, potom může jít vývoj civilizace rychleji a harmonicky vpřed“.

Munu pokynula Johnovi a Avu, aby ji následovali. Vyšli z promítací místnost a šli chodbou až ke dveřím, které vedly do půlkruhové věže, ve které byly schody. Munu začala sestupovat po točitých schodech. Minuli několik poschodí a za chvíli Munu dotykem dlaně otevřela zasouvací dveře, které jim otevřely cestu do nejnižšího patra, kde byly dlouhé skleněné knihovny, které se táhly po celém patře. Když se John blíže podíval co v nich je uloženo, byl zcela udiven. V těchto skleněných knihovnách se nacházely svazky podobné knihám a dokumentům na planetě Zemi, i jejich materiál byl z materiálu podobného papíru nebo dokonce jemné látky. Na jejich stránkách byly obrazy nebo i znaky písma.

Munu se usmála nad Johnovým překvapením a dělila mu, že zde se nachází archiv knihovny, kde jsou uloženy dokumenty ještě z doby před „Válkou kontinentů“, které se dochovaly. „Tyto dokumenty“, vysvětlovala Munu, „z velké části popisují historii určitých území planety Logo a nebo její každodenní život v té době, kdy byly psány. Některé dokumenty byly sepsány civilizacemi, které žily před civilizací přítomnou a jejichž život by odpovídal v některých formách životu na planetě Zemi. Bohužel, tyto civilizace se ničily vzájemnými válkami, protože v základě byly na nízkém duchovním stupni a vládl zájem jejich osobního ega nebo osobních zájmů. Proto po „Válce kontinentů“ byl zcela změněn přístup k celému životu a jeho hodnotám a duchovní mistři začali řídit celou planetu Logo v harmonii s kosmickými zákony“.

Johna napadla otázka, která zněla trochu exoticky, když se zeptal. „Existuje na Logo něco jako noviny, tedy denní zprávy, kdy různé druhy takových novin na několika stranách a také s obrázky přinášejí zprávy o tom, co se denně na celé planetě přihodilo? Na planetě Zemi jsou noviny jakousi sítí informací každého dne a čtou je miliony lidí“.

Munu se zamyslel a potom pokynula Johnovi, aby ji následoval jednomu oddělení, kde pod sklem opravdu byly vystaveny listy jemné látky, na kterých byly obrázky a text. Tyto listy byly různého formátu. John po delším zkoumání uznal, že zde je určitá možná podobnost mezi pozemskými novinami a časopisy a těmito potištěnými stránkami jemné látky.

Avu, který šel s nimi, se otočil na Johna a řekl: „To co nazýváš novinami neboli denní globální informací, již na planetě Logo neexistuje. Tyto informace zbytečně vířily mysl lidí všemi různými směry, ať to byla politika, ekonomie, věda nebo náboženství. Čtením množství těchto informací, které platí jen pro jeden den, ale neplatí pro delší období, se ztrácelo příliš mnoho času, který jedinci mohli věnovat ke svému intelektuálnímu nebo duchovnímu vývoji. Takovéto jednorázové a pomíjivé informace jenom zvyšují negativní vibrace rychlých změn v myšlení, postoji a také charakteru lidí. Tím se však zpomaluje duchovní růst, který je zásadní podstatou života. Největší problém však vzniká s kvalitou takových informací. Je-li tato kvalita nízká, nebo ten, kdo píše tyto zprávy, je na nízkém morálním, etickém a duchovním stupni, potom takové informace také vytváří nízké vibrace, což vede k tomu, že ti, co tyto informace nebo jak říkáš noviny čtou, upadají ve svém myšlení a také citovém vnímání, místo toho, aby se povznášeli kvalitou psaného slova. Vše ve Vesmíru vytváří vibrace, ať je to myšlení, obraz, věc nebo napsaný text. Podle kvality těchto vibrací se mění úroveň těchto jedinců, skupin, ale také celé planety. A tak místo jednorázových denních informací se na Logo vydávají knihy, které mají trvalejší a hlavně duchovní a vzdělávací hodnotu“.

„A jak se na Logo vydávají knihy?“, zeptal se John. Munu je opět vedla ke kulatým schodům, aby tak vešli o patro výše do půlkruhové promítací místnosti. „Nyní ti ukáži, jakým způsobem se na Logo vyrábějí knihy“, řekla Munu a na polokruhové obrazovce se začaly objevovat obrazy, které Munu doprovázela výkladem.

„Na Logo se vyrábějí knihy dvěma způsoby. První je způsob vytištění knihy, kdy jde o projekci písmen na slabé listy stránek, které jsou z jemné hmoty a kdy písmena se na ní promítnutím jakoby obtisknou“. Munu se rukou dotkla destičky před sebou a na polokruhové obrazovce se začaly objevovat obrazy listů s natištěnými jasnými, pro Johna však nesrozumitelnými písmeny. „Zde na těchto promítaných obrazech můžeš vidět několik druhů takto projekcí vytištěných knih. Základní destička nebo stránka, na kterou se písmena přenášejí, je bílá nebo žlutá. Na tyto listy jsou promítnuta písmena nebo symboly písmen textu. Jak vidíš, tato písmena jsou velmi výrazná, až světélkující, jejich barva je modrá, zelená nebo růžová“.

Munu se opět dotkla řídící desky a na obrazovce se objevily malé kulaté disky, podobné těm, jaké John znal z planety Země s digitálním záznamem zvuku. „Na těchto diskách“, pokračovala Munu, „je zaznamenáno písmo a také i zvuk. Takže ten, kdo chce číst, vloží disk, do přístroje na čtení a na obrazovce se objeví text knihy zároveň se zvukem napsaných slov, která jsou podbarvována hudbou, dodávající textu výraznost. Takže, je-li čtenář unaven čtením, může zapnout jenom mluvené slovo a nemusí sledovat písmena na obrazovce, a přesto se dozví obsah celé knihy“. Munu předvedla Johnovi oba tyto způsoby čtení nebo poslouchání knih, což se Johnovi velmi zamlouvalo.

„Dalším způsobem psaní knih na Logo je za pomocí obrazců, které jsou hlavní informací s krátkým informačním textem“, pokračovala Munu. „To znamená, že základ takové knihy, většinou uložené na audio-video disku tvoří obrazová část. U takových knih neboli disků jde spíše o učebnice, které obsahují informace všeho druhu. Obrazce vyvolávají v mysli potřebné informace, které se při zapomenutí při opětném vizuálním a zvukovém vyvolání rychle získávají zpět“.

John si připadal trochu ztracen v záplavě těchto informací, a tak Munu se snažila podat bližší vysvětlení. „Na Logo se již od dětství učí metodou komplexního chápání celku. Takže takto stačí jedno slovo nebo jeden obrazec, aby jedinec ve své tvořivé a komplexně pracující mysli dovedl odvodit potřebné informace a pochopil celistvost věcí v její komplexní podstatě. Proto složitější obrazce jsou dosti detailní, a každá informace má svůj symbol nebo vyjádření. Tak je možno jedním obrazem získat mnoho informací, které je třeba jen komplexně pochopit“.

„Rád bych slyšel nějaký příklad, na kterém bych si mohl lehčeji představit, jak váš informační systém pracuje“, požádal John. Munu se dotkla opět desky a na obrazovce se objevil velký obrazec plný barev. „Toto je obraz přírody, který v sobě obsahuje základní informace o přírodě, které lze při krátkém prohlédnutí si vybavit a zapamatovat. Zelené obrazce se vztahují ke všemu co v přírodě roste od jádra až do doby, kdy přináší plody. Modré a oranžové obrazce se vztahují ke tvorům, kteří na Logo žijí. Žluté obrazce informují o chemických procesech v přírodě a růžové obrazce o procesech fyzikálních“.

Munu nyní začala přejíždět světelným bodem po obrazovce na které byly seskupeny stejné barvy ve čtvercích nebo kruzích, které potom tvořily jedno barevné seskupení plné informačních symbolů. Munu zastavila světelný bod na jednom z nich a dotkla se kontrolní destičky před ní. Nyní se na obrazovce objevil symbol ve zvětšené formě a John poznal, že jde o strom. Avšak nyní v obrazové podobě a někdy se znaky jemu neznámého písma mohl vidět vše, co souviselo se stromem od jeho počátečního vývoje přes všechny druhy stromů a plodů, které na Logo rostly. Munu se nyní opět dotkla desky a na obrazovce se objevily u různých částí stromu a také plodů vzorce, které Munu označila za chemické a fyzikální. U různých plodů šlo o označení jejich druhu a určení jakou energii obsahují a z čeho se tato energie chemicky skládá. Dále se na obrazovce objevilo, které další plody s tímto určitým plodem ovoce dávají po energetické stránce nejvíce energie do těla lidí na Logo. Munu zdůraznila, že na disku je zaznamenáno mnoho dalších údajů, které se tímto způsobem dají lehce vyvolat.

„Toto je systém, kterým se po celou dobu studia, tedy do 25 let věku, vyučuje. Tím lidé dostávají komplexní přehled o jedné věci a tyto informace potom mezi sebou kombinují“, pokračovala Munu. „A co znamenají znaky, které jsou napsány po stranách“, zeptal se John. „Tyto znaky“, řekla Munu a dotykem její ruky se na obrazovce objevila tabulka, na které byly tyto znaky napsány, „jsou symboly pro různé obrazce. To znamená, že například první znak, který začíná stránku, představuje pro tvé pozemské chápání slovo – příroda. Avšak pro nás je v tomto slově ukryt pojem celého obrazce přírody, který jsi viděl předtím. Ten však v sobě dále obsahuje všechny symboly, které se k přírodě váží, jako to byl strom, plod stromu a další informace. Proto náš jeden znak ve tvém chápání bude možno vyjádřit mnoha stránkami textu, na který jsi zvyklý na planetě Zemi“.

Avu se přidal do hovoru a vysvětloval, že pro kombinačně a tvořivě schopnou mysl jeden výraz obsahuje v sobě celý děj a velké množství informací. „To co právě vidíme na obrazovce, je jedna tabulka textu používaného na Logo. Na planetě Zemi by tato jedna strana významově a obsahově znamenala celou knihu. Takže deset stran, nebo-li destiček textu z Logo znamená pro pozemšťana velké množství informací nebo děje, který by byl obsažen v několika knihách“.

John chápavě pokyvoval hlavou a Munu pro ještě bližší vysvětlení nechala na obrazovce ukázat obraz domu obklopeného zahradou. Potom se opět dotkla destičky a na obrazovce se ukázaly údaje o zákonitosti hmoty a její reakci při této stavbě. Potom se objevil plán zahrady, který obsahoval vše od porostu a keřů, které bude třeba zasadit, byla zde uvedena kombinace energie jejich plodů, aby se harmonicky doplňovaly a byly prospěšné zdraví těch, kteří je budou jíst. Vše bylo na dotyk ruky zaneseno v paměti disku. „Není problém“, pokračovala Munu, „jakékoliv další informace nebo vlastní návrhy k tomuto základnímu schématu dodat, které přístroj hned vezme v úvahu a zakombinuje je do základního plánu“.

„Jde zde o komplexní chápání a myšlení“, řekl John, „které je na Logo pro každého samozřejmostí. Nyní bych rád viděl, jak je chápán na Logo člověk ve své podstatě a svém myšlení“. Munu se opět dotkla rukou destičky u svého sedadla a na obrazovce se objevila podoba člověka z Logo. Tyto obrazce se měnily podle skupin, každá měla svá oddělení, která se opět dělila na podrobnější a detailnější. Na obrazovce se objevily čtyři základní skupiny, které se týkaly života člověka na Logo: tělesná, intelektuální, duchovní a astrální. Tělesná skupina se dále dělila na pohyb, zdraví, nemoc, energii a potravu. Tyto se mohly dále dělit na další poznatky v těchto skupinách. Opět se zde promítaly obrazy plné symbolů, které harmonicky a tématicky k sobě patřily. Tak vlastně každý člověk na Logo měl značné komplexní chápání skoro o všem na této planetě. Munu podotkla, že na Logo nejsou velké rozdíly v intelektuálním myšlení, protože systém vzdělání je univerzální pro celou planetu a každému přístupný i tehdy, když ukončí věk studia. „V jakémkoliv věku se lidé na Logo dále vzdělávají a poznávají nové věci“, odvětila Munu. „Věk pro nás není žádným omezením. Je spíše plynutím času, než ohraničením nebo překážkou“, dokončil její myšlenku Avu a pokračoval. „Proto je velmi důležité, aby knihy, učebnice a informace byly psány a sestavovány těmi, kteří dosáhli velkého poznání. Tito mudrci dovedou docílit velmi harmonické plynutí děje, který povznáší jak myšlení, tak také cítění lidí“.

Munu se opět zvedla a pokynula oběma aby jí následovali. Nyní vystupovali po schodech výše, až vyšli do velké skleněné haly, plné květin, vůně a pro Johna zcela zvláštního lehkého pocitu a nadlehčenosti. Všude byly také rozestavěny velké přírodní minerály a průsvitné kameny podobné křišťálu. V tomto proskleném parku beze střechy se nacházela obklopena květinami nebo keři samostatná křesla, ve kterých zcela tiše a se zavřenýma očima seděli lidé.

„Nyní jsme přišli do síně Intuice“, vysvětlovala Munu. „Takových síní je na naší planetě mnoho, ať je to v takových centrech, jako je toto, nebo v klidných místech v přírodě, která jsou pro ni určeny. Lidé přicházejí do těchto míst, aby se fyzicky uvolnili, duchovně se soustředili a rozšířili své intelektuální myšlení o další prvek – intuici. Intuice pomáhá poznávat duchovní a vesmírné zákony, kterou jsou spolu v harmonii. Za úplného klidu mysli procházejí v tichu podvědomí intuitivní pochody, které kombinují nejrůznější možnosti poznaného intelektuálního vědění s nekonečností intuice, která je napojena na věčný zdroj moudrosti Vesmíru, neboli Božského Středu“.

„Znamená to“, zeptal se John, „že myšlení všech lidí na Logo je rozšířeno o poznání intuice ?“ „Zcela správně“, vložil se do hovoru Avu a pokračoval, „na planetě Zemi, tak jako na jiných planetách ve Vesmíru, lidé ukládají informace do paměti mozku, což je první a jednom základní stupeň jejich využití. Další možnost je intuitivní, kdy se mohou čerpat intuicí zcela neohraničené informace přímo ze Středu Vesmírné Moudrosti. Na Logo používáme kombinaci obojího způsobu, tedy intelektuální myšlení spojené s intuicí, kdy se zcela volně mezi oběma sférami pohybujeme a spojujeme je dohromady. Z tohoto způsobu intelektuálně-intuitivního myšlení a vnímání potom vychází celý náš technický a vědecký vývoj. Avšak základem, jak už víš, je stálý duchovní vývoj, který nám dává základ duchovních a etických hodnot platných v celém Vesmíru. Tím se vědomí lidí rozšiřuje o poznávání kosmických zákonů, které jsou jim s duchovním pokrokem otvírány k poznání“.

„To znamená“, řekl John, „že intuice má stejnou hodnotu jako intelektuální myšlení a nebo možná ještě větší, protože umožňuje chápání, které je uloženo za myšlenkovými pochody“.

„Zcela správně“, vložila se opět do hovoru Munu. „Z toho také vychází i určité poslání při volbě povolání. Z těch, kteří dovedou velmi dobře ovládat intuici, se většinou stávají vědci, vynálezci nebo duchovní mistři. Nejlepšími vědci jsou ti, kteří se dovedou intuitivně spojit s kosmickou modrostí neboli s Božským Středem Vesmíru, ze kterého vycházejí veškeré zákony hmoty, energie, času, přírody a ducha. Tyto poznatky získané intuicí potom přenášejí do své vědecké nebo duchovní práce a staví na nich své další bádání, a tak vznikají nové vynálezy a výrobky a také knihy. Vědci na Logo se snaží, aby nic nebylo v rozporu s těmito vesmírnými zákony, protože jedině takto se dochází k tomu, že vše pracuje na harmonických zásadách.“

„U těch nejlepších vědců a duchovních mistrů“, připojil se k výkladu Avu, „mluvíme o vesmírném způsobu myšlení, kdy tito chápou jednotu celého Vesmíru a důvod jeho tvoření. Mnozí z nich píšou knihy a ukládají tak tyto poznatky, které k nim přišly z hlubin Božství pro druhé, aby se jimi mohli řídit ještě před tím, než je sami v sobě prožijí. Na Logo je způsob vesmírného poznání a myšlení velmi důležitý, protože v sobě obsahuje harmonii, která vychází z intuitivního poznání vesmírného Středu moudrosti“.

Bylo stále brzo dopoledne, když Munu se loučila s Johnem a Avu na schodech „Střediska intelektuálního vzdělání a moudrosti“. John se uklonil a vyslal své vibrace poděkování a úcty za nové poznání, které se mu dostalo. Munu s úklonou a úsměvem se s oběma rozloučila a pomalu kráčela zpět po mohutných širokých schodech do budovy, která v sobě obsahovala velkou část moudrosti planety Logo.

Avu vedl Johna do části parku, která byla určena k intuitivnímu nazírání. Důvodem bylo, že Avu se chtěl intuitivně spojit se svými přáteli na jiném místě planety, kam se měli s Johnem jít podívat. Když přišli na překrásně upravené místo obklopené stromy, keři, květinami duhových barev a zářivě protékající vody, usedli do rozmístěných křesel s rovným opěradlem. Avu zavřel oči a pohroužil se do ticha, aby se tak spojil s těmi, které chtěl navštívit. John jej mlčky pozoroval a za chvíli podlehl kouzlu krásného prostředí, kdy radost přírody prostupovala jeho srdcem.

(8)

VIII. Kapitola

Cestování po Logo

Po svém telepatickém spojení se Avu rozhodl, že Johnovi ukáže léčebné místo neboli nemocnici, kde se bude mít možnost seznámit se způsobem, jakým se na Logo léčí. Avšak, aby se John ještě více seznámil se životem na Logo, Avu se rozhodl, že tentokrát použijí létajícího stroje jako dopravního prostředku. Místo kde se nemocnice nacházela bylo dosti daleko, protože bylo umístěno v horách tohoto kontinentu. A protože místo, odkud létající stroj startoval, bylo poněkud vzdáleno, tak Avu se snažil vybrat takovou cestu, na které by John co nejvíce mohl poznat život na Logo.

Cestou se zastavili u místa, které bylo dokola obklopeno stromy a kde stálo několik lidí, kteří si vzájemně házeli kulatý disk. John na chvíli pozoroval tuto skupinu. Vycházela z nich radost, ale také soustředění. „Toto je jedna z nejoblíbenějších her na Logo“, vysvětloval Avu. „Nejde jenom o to hodit diskem a chytit jej, ale také zde určitou roli hraje soustředění a vůle, kdy silou vůle je disk v letu přitahován k tomu, kdo má tuto vůli nejsilnější. Jak víš, na Logo se praktikuje síla ducha nad hmotou. Takže je důležité, kdo tuto sílu umí co nejlépe uplatnit. Jde tedy o kombinaci pohybu a vůle, fyzického s mentálním“.

John si také všiml další skupiny, která hrála hru s malým míčkem, který musel po jemném úderu dlouhého kladívka proběhnout různými překážkami. Johnovi to tak trochu připomínalo golf, ale zde šlo hlavně o zdolání překážek, které byly rozmístěny v cestě, kterou musel míč proběhnout. I zde se zdálo, že někteří hráči pomáhali míči v běhu svou mentální silou, kterou na něj vysílali. Každý měl svůj míč rozdílné barvy a bylo jasné, že hra probíhala za značného soustředění všech hráčů.

„Na Logo“, pokračoval Avu, „se hrají většinou kolektivní hry. Také velmi oblíbené jsou vodní hry, které se hrají na jezerech, mnohdy za pomoci vodních zvířat, která se stávají částí hry. Jak už víš, se zvířaty na vyšším stupni mnozí z nás dovedou telepaticky komunikovat, a tak takové hry potom obsahují jako spoluhráče také tvory z říše zvířecí“.

John si vzpomněl na psa a kočku, kteří se také stávali někdy částí dětských her nebo si vzpomněl na svou návštěvu parku na Floridě, kde delfíní show tvoří hlavní atrakci. Možná, kdyby schopnost člověka na Zemi byla v telepatickém dorozumívání lepší, jistě by došlo k většímu kontaktu s některými vyspělejšími druhy zvířat na planetě Zemi, myslel si John. Avšak něco takového znamenalo více mentálního úsilí ze strany lidí, které by bylo třeba vyvinout, aby se lépe dovedli sjednotit se životem přírody a jejich tvorů.

„Na Logo lidé rádi hrají hry, protože některé jsou připraveny ve formě dalšího poznání a také posilování intuice“, vysvětloval Avu. „Rád bych ti ukázal „Centrum logiky a intuice“, jak se někdy nazývají tyto herny, kam se lidé přijdou pobavit. Na konci tohoto parku jedno takové centrum je, takže se do něj můžeme podívat, abys viděl, jak lidé na Logo tráví svůj volný čas. Možná něco z toho budeš moci použít později na planetě Zemi“.

Za malou chvíli byli u velké budovy, která byla postavena v jakémsi historickém slohu oproti jiným moderním budovám. Druh stavby se dal spíše přirovnat ke stavbě zámku s kulatými věžemi, půlkruhovými okny a samostatnými sekcemi, které byly mezi sebou propojeny mosty nebo chodbami. Okolo celé této budovy tekla zářivě modrá voda. „Tak, toto je „Centrum logiky a intuice“, vysvětloval Avu. „Takových staveb je na Logo hodně a skoro všechny jsou v tomto pro nás historickém stavebním slohu, který je vzat z dávné doby a který svými vibracemi odpovídá tomu, co se za jeho zdmi odehrává. Jak sám uvidíš, do těchto center chodí lidé jakéhokoliv věku, protože hry, které se zde hrají, jsou věkově neomezené. Budova je rozdělena na určité úseky ve kterých jsou umístěny různé druhy her. Ale nyní půjdeme dovnitř, abys viděl, jak se takové hry hrají“, skončil svůj výklad Avu.

Přešli přes most, který byl vykládán po jeho stranách barevnými minerály a pod kterým tekla modrá zářivá voda. Vešli do první věže a John si začal připadat jako v zámku z Disney Land nebo v historických zámcích Evropy. Všude okolo nich bylo dosti lidí, ale jen někteří jim věnovali pozornost. Celá místnost byla sladěna velmi zářivými barvami a na zdech a ve výklencích byly symboly, které znázorňovaly harmonii a vyrovnanost. Byl zde symbol dne a noci, vody a ohně, koule a hranolu, rovnosti a kulatosti a mnoho dalších, které tak znázorňovaly protiklad jednoho ke druhému. Nejzajímavější však bylo, že na mnohých obrazech, které zde visely, byly tyto symboly protikladů propojeny a jeden vcházel do druhého. Znamenalo to, že se jakoby jeden do druhého přelévají nebo přecházejí a že tak i přes svou protikladnost vytvářejí jeden celek. Kruh se měnil v krychli, která se při odstranění hran měnila v kruh, voda se měnila v pevnost ledu, aby ten se působením tepla měnil zpět na vodu, která opět ochlazovala vše co bylo teplé. Byla zde znázorněna harmonie kulatých tvarů, které přestože byly různého zaoblení, vždy do sebe ideálně zapadaly. Vše zde bylo vyrovnané a jedno přecházelo do druhého.

„Toto je místnost logiky“, vysvětloval Johnovi Avu. „Zde se lidé snaží o to, aby logickým myšlením skládali z různých zdánlivě protikladných forem harmonické celky. Zde hraje důležitou roli logické myšlení, kdy třeba několik lidí se společně pokouší přijít na správné řešení nebo nalezení harmonie a jednoty v protipólech. Vždy je zde jedna možnost, která tuto přeměnu protikladů v harmonii umožňuje, i když to může někdy vytvořit zcela nový třetí tvar nebo prvek, který teprve tuto harmonii pomůže při spojení dvou protipólů, vytvořit. Jde zde tedy hlavně o vyrovnanost a tvorbu harmonie. K dosažení něčeho takového je třeba logiky myšlení, ale někdy se k tomu také na pomoc bere intuice, jestliže myšlení zde nenalézá žádné možnosti nebo kombinace“.

Z této místnosti přešli spojovací chodbou do dalšího sálu, který Avu označil za sál intelektu, neboli umění správného myšlení. Tato místnost se spíše podobala výpočetnímu středisku, protože byla zařízena tak, že to Johnovi silně připomínalo síň univerzity ve starém Řecku. Byly zde malé fontány, sloupoví, výklenky ve kterých podle slov Avu byly umístěny symboly přesnosti a zákonitosti. Okolo stěn byly stoly s přístroji připomínající malý computer, na jehož obrazovce se objevovala čísla, která však John neuměl hodnotit.

„Na obrazovce můžeš použít mnoha kombinací, které se na tvůj pokyn ihned objeví“, vysvětloval Avu a s Johnem šli k jednomu přístroji u jehož obrazovky usedli. Na obrazovce se objevilo několik různých znaků. „Každý znak“, říkal Avu, „obsahuje mnoho informací, které jsou s ostatními znaky v určitém spojení. Všechny tyto znaky se svými informacemi jsou však odvozeninou jednoho znaku, který je jejich prvotní a základní informací, ze které se všechny další informace ostatních znaků odvíjejí. Snahou je, najít co nejdříve v tomto množství znaků ten jeden, ze kterého všechny ostatní znaky jsou odvozeny. Toho lze dosáhnout jedině správnou koncentrovaností, intelektuální znalostí možných kombinací a logikou. Těžkost hry se dá různě zvyšovat a snižovat“.

John se nažil najít jasnější vysvětlení k této intelektuální hře. Avu se zamyslel a řekl. „Zásady matematické vědy platí stejně v celém Vesmíru. Možná jednoduchý příklad by byl tento. Každý znak na obrazovce bude obsahovat jednu kombinaci, například jeden znak bude obsahovat kombinaci čísel tři a dvě, druhý znak bude obsahovat čísla čtyři dvě a jedna, třetí znak čísla dvě, jedna a sedm a čtvrtý znak dvě jedničky. Všechny tyto kombinace však vycházejí z jedné možnosti čísla deset, kterého je dosaženo nejvyšší možnou kombinací čísel, v našem příkladu to byl znak s čísly dvě, jedna a sedm. Najít co nejdříve základní kombinační číslo, ze kterého všechny ostatní kombinace vycházejí, je základem hry. Avšak tento příklad byl velmi lehký, protože zde se počítá s kombinacemi několikamístných čísel“.

John však chtěl mít ještě více jasno v celé věci, a tak ji sám ještě více zjednodušil. „To znamená“, řekl John, „že u vycházejícího základního čísla pět mohou být tyto kombinace: dvě jedničky, jedna trojka a jednička, dvě dvojky, nebo dvě dvojky jednička, nebo dvojka a trojka. Čím dříve pochopím, že čísla nepřesahují součet čísla pět, tím dříve vyhraji ?“, zakončil svou otázku John.

„Ano, ve zcela zjednodušené formě tato hra takto vypadá a dá se z ní odvozovat nekonečné množství možností podle toho, jak těžkou si ji sami přejeme udělat“, odpověděl Avu. Johnovi se myšlenka této hry zalíbila, ale hrozil se představy, do jakých velkých kombinací může až dojít při stoupajícím počtu prvotního čísla, když by tímto číslem bylo sto nebo tisíc. To by znamenalo neuvěřitelně velkou možnosti kombinací. Avšak John si uvědomil, že při hledání symbolu prvotního čísla pomáhá paměť počítače, která připravuje hráči přehled různých možností a tak hra může nejen rychle pokračovat, ale také stoupat do velkých čísel. Na druhé straně si však také uvědomoval, že kombinační schopnost myšlení lidí na Logo byla velká a mohli ve své mysli zvládat mnoho kombinací najednou.

Avu jej vyzval, aby přešli do další místnosti, která se zabývala věcmi technickými. Byla to místnost s velkými okny a na stěnách byly zobrazeny různé přístroje, některé byly určitě z dávné historie Logo, protože i John mohl uhodnout jejich účel. Opět tato místnost byla plná obrazovek u kterých seděli lidé a měnili podle své představivosti tvar předmětu, který se na obrazovce ukazoval. U některých obrazovek sedělo i více lidí, kteří se společně radili a potom měnili části tohoto obrazu.

„Jak víš“, začal Avu, „hlavní naší snahou na Logo je zmenšit tření hmoty o sebe na minimum, protože třením dochází k odporu a tím ke zpomalování a také k rychlejšímu opotřebování. To, co vidíš na obrazovkách, jsou různé přístroje, ať jde o něco zcela malého jako je přístroj pro domácnost, přes běžné přístroje až třeba k mezikontinentálním střelám používaných pro dopravu. Na obrazovce si zvolíš přístroj, kterým se chceš zabývat, a hned se ti objeví celý jeho technický plán a popis. Na tomto technickém plánu můžeš cokoliv měnit podle toho, jak uznáš za vhodné. Jestliže změníš věci tak, že přístroj nemůže v takovém provedení pracovat, ozve se jemný tón, který tě upozorní, že jsi udělal někde technickou chybu. Na druhé straně dosti lidí, a mezi nimi byli i vědci, v takovýchto hernách přišli na nové vynálezy nebo přístupy ke zdokonalení technického vybavení mnoha přístrojů. Je to také tím, že na Logo se snažíme přístroje, u kterých je to možné, vyrábět co nejjednodušeji, protože jejich chod je potom plynulý a málokdy se pokazí. Čím větší je jednoduchost, tím lépe. Výhoda této hry je ta, že na obrazovce můžeš přemisťovat části technického zařízení podle své libosti a také zcela v rozporu s ustáleným názorem“.

John si uvědomil, že takovýto přístup podporuje tvořivé myšlení a tvůrčí svobodu a také možnost rychle věci vylepšovat. Lide zde byli různého věku a bylo vidět, že společně spolupracují na vylepšení toho, co bylo promítnuto na obrazovce. Z technického oddělení her nyní vystupovali po širokých schodech do druhého patra budovy, odkud byl krásný výhled do parku s brčálově zelenými stromy a na vodu, která oblévala tento zámek her.

Vešli do síně, která byla rozdělena na malá oddělení. Každé oddělení mělo svou zářivou a jásající barvu. Celá místnost byla vymalována různými pastelovými barvami, které do sebe jemně přecházely a vytvářely tak radostnou náladu. Každé oddělení mělo svůj výklenek a velké, barevnými skly, vykládané okno. „V této místnosti se hrají tvořivé hry a každé oddělení má svůj určený obor“, ukazoval Avu Johnovi, který se rozhlížel po místnosti. „Tyto tvořivé hry jsou na Logo, nejoblíbenější, protože každý se může stát jejich částí“, pokračoval Avu. „Jde spíše o hry zábavné a umělecké. Při těchto hrách jde o to, vytvořit něco nového, co je výrazem osobní tvořivosti. Proto, jak vidíš v jedné části místnosti, lidé vytvářejí sochy, které modelují zcela podle své představy. Někdy několik lidí pracuje dohromady. Totéž se dá říci o malířství, které má své místo v ateliéru, kde jsou veliká průhledná okna. Lidé pracují podle své vlastní představivosti nebo mohou použít rady a vedení mistra, který je u každého oddělení“.

John se otočil ke kulatému výklenku na konci sálu, kde bylo jak hodně dospělých, tak také dětí. „Je vidět, že obě generace se dovedou shodnout v hraní her“, poznamenal John. „Ano“, odpověděl Avu, „jde o nejoblíbenější hru, kterou hrají všechny generace a kdy jde o kombinaci skládanky, která se skládá z nejrůznějších barev z nichž lze vytvářet podle vlastní tvořivosti různé ornamenty a přitom skládat barvy tak, aby vytvářely harmonické přechody jedna do druhé, což působí příjemně na psychickou stránku všech zúčastněných i těch, kteří se později na tuto barevnou kombinaci dívají. Je zde totiž neomezená možnost vytvářet obrazce barev a krásy, což je na Logo velmi oblíbené a děti se tak již od mládí učí harmonii a kráse. Jak vidíš, tato hra se hraje v každém věku a nikdy neomrzí. Je to stejná skladba tvarů a barev, jako je tomu v tónech hudby. Proto je tato hra tak oblíbená a je to také jedna z her radosti. Hry radosti hrají lidé každého věku, protože vznikne-li v člověku radost, začne do těla proudit kladná energie, která má kladný vliv na mentální a také fyzický stav. Tím se tak posilují kladné vibrace v mysli a v těle a lidé se cítí lépe a fyzicky posilněni. Proto hry radosti jsou na Logo tak oblíbené u všech“, zakončil Avu.

Nyní procházeli chodbou, do níž vedlo po obou stranách mnoho dveří, za kterými se ozýval zvuk hudby. Vešli do jedněch z nich, kde v místnosti byl mladý muž, držící v ruce něco, co se podobalo flétně s trychtýřovitým zakončením. Do tohoto nástroje foukal zcela bez velkého násilí a melodické zvuky naplňovaly prostor. Avu tomuto hudebníkovi krátce vysvětlil účel jejich návštěvy. John si všiml, že místnost byla upravena v historickém stylu, byly zde bílé židle a pohovky potažené červenou látkou a na stěnách byly žlutou barvou nakresleny krásné, harmonicky působící ornamenty. Také zde visely obrazy, jejichž výjevy zcela jasně připomínaly harmonii.

„Toto jsou malé hudební salónky“, vysvětloval Avu, „kam kdykoliv může přijít a tvořit hudebně na nástroji, který nazýváme Sono. Každý člověk na Logo umí hrát na tento nástroj, protože harmonie hudby je důležitou částí našeho života a také nám pomáhá pochopit harmonii přírody a celého života“. „Znamená to“, ptal se zvědavě John, „že každý na Logo může vytvořit své vlastní melodie a má hudební cítění ?“ „Ano, to je zcela správné“, odpověděl Avu, „protože hudba jako taková svou harmonií má velký univerzální účinek. Avšak je třeba, aby tóny byly hrány v takové harmonii, která je povznášející; potom skladba působí kladně na celé tělo; na myšlení a náladu poslouchajících. Nemluvě zde o duchovním povznesení, protože hudba má schopnost se přímo dotknout duše. Jistě si vzpomínáš na koncert v parku, který jsme slyšeli“. „Ano“, odpověděl John, „harmonie tónů tam působila na duchovní cítění a vnímání přítomných a povznášela je do vyšších duchovních sfér“. „Důležitou věcí je to“, pokračoval Avu, “že hrou na Sono se vytvářejí v prostoru vibrace energie určitého druhu, které působí na naše fyzické tělo a duši. Hrou se tak pomáhá zesilovat vliv proudění energie, která je vytvářena při hře určitých melodických harmonií. Některé skladby, které přinášejí co nejvíce harmonické energie, se potom vysílají do éteru a lidé je mohou poslouchat kdekoliv na Logo. Jak můžeš vidět, hudba je velmi důležitou tvořivou částí našeho života“.

Opět vystoupili po schodech do nejvyššího, třetího poschodí, kde podle vysvětlení Avu se nacházely hry, které měly co dělat s mentální a intuitivní schopností lidí. Uprostřed místnosti visela průhledná pyramida a u stolů seděla vždy skupina lidí, nejméně však dvou, a na jejich obličejích byla vidět velká soustředěnost. Také atmosféra místnosti byla velmi tichá a uklidňující.

„Hry, které se zde hrají, se nazývají hry intuice“, vysvětloval Avu. „Lidé se snaží intuicí zjistit odpověď na otázku druhého, kdy jen myšlením nelze odpověď získat. Jednou z her je poznání symbolů, které druhý napíše na destičku nebo nacházení správného řešení ke skoro neřešitelné situaci. Také se hraje v týmech po dvou nebo po třech, kdy si intuitivně hráči sdělují postup hry. Intuitivní hry jsou na Logo velmi oblíbené a lidé je hrají už od dětství“.

John si vzpomněl na zenová cvičení, která také vlastně probouzela intuici za účelem hledání správných odpovědí na otázky života, kterými tak žák mohl dospět k hlubokým pravdám. Intuice zde vlastně znamenala vnoření se do ticha duše, kde potom ve spojení se vše obsahující moudrostí lze nalézt nesprávnější řešení a odpovědi.

Další místnost zámku her sloužila ke hrám moudrosti, jak je Avu nazval, které v sobě obsahovaly již filozofické otázky a odpovědi. Jedna ze zajímavých her byly hra o inkarnaci neboli o převtělování a vývoji, v níž hráči poznávali filozoficko-duchovní smysl příčiny a dopadu svých činů a myšlení, ale také celého vývoje přírody a Vesmíru. John si všiml, že zde byli převážně lidé středního a staršího věku, kteří při těchto hrách používali jak intuici, tak intelekt a osobní duchovní moudrost.

Oproti předešlým poschodím, kde v místnostech proudila tvořivá a akční energie, zde v těchto prostorách, které patřily intuitivním hrám, John zcela jasně pociťoval tichý klid, harmonii, vyrovnanost a moudrost. Okolo stěn byly rozestavěny minerální kameny umělecky opracované a intuitivní obrazy s duchovní tématikou. Barva místnosti byla většinou žlutá a jemně modrá. Na tvářích mnoha lidí, kteří zde seděli, bylo vidět opravdovou moudrost a John si uvědomoval, že podobně vyzařující tváře viděl na obrazech duchovních mistrů různých náboženství na planetě Zemi.

Když vyšli ven z Centra logiky nebo zámku her, jak toto místo nazval John, bylo stále ještě krásné ráno a jemný vánek rozechvíval vzduch. Pokračovali rychlou chůzí dále; mezi domy byly rozlehlé zahrady a také velmi často se objevovala malá modrá jezera. John stále ještě obdivoval zářící jasné barvy přírody, která zde vyzařovala do prostoru vůni a energii, jež musely kladně působit na psychický a fyzický stav obyvatel planety Logo.

Kráčeli s Avu okolo domů a v dálce bylo vidět pole, na kterých si John opět povšiml velkých šedých ptáků, kteří vypadali jako pozemský pštros. Avu mu řekl, že jde o velmi inteligentní zvíře, se kterým se lidé na Logo telepaticky dorozumívají, tak jako s většinou zvířat žijících na Logo. V domácnostech se chovají zvířata podobná malému medvědu mývalovi, který plní funkci domácího zvířete. Na poli bylo také několik zvířat podobných pozemské opici o kterých se Avu vyjádřil jako velcí pomocníci jak v domácnostech, tak i v zemědělství. Také si John všiml, že v přírodě okolo nich bylo hodně krásně zbarvených ptáků. Avu k tomu poznamenal, že tyto druhy zvířat se ponejvíce drží v okolí člověka, ale v hlubokých lesích, které jsou neobydlené, žijí také zvířata, která jsou na nižším stupni a se kterými nelze komunikovat.

John byl již zvědav, jak je ještě daleko místo, kde nasednou s Avu do létajícího stroje. Avu mu telepaticky sdělil, že za chvíli budou na místě. John ve své zvědavosti položil Avu několik otázek, které se týkaly technického vývoje na planetě Logo. „Jak víš“, začal mu vysvětlovat Avu, „základní snahou naší techniky na Logo je dosáhnout co nejmenšího tření, proto také naše stroje jsou dosti malé a hlavně výkonné. Další důležitou snahou je rušit sílu gravitace, čímž potom některé technické pochody probíhají mnohem rychleji. Doprava je na Logo většinou nadpovrchová a jako pohonu se používá vzduchu a někdy se využívá rušení nebo i znásobování gravitace. Pohyb naší dopravy je tím tak bezhlučný a klidný, bez zbytečného tření. Dalším důležitým technickým vývojem je přímá, neboli čistá energie, která se vysílá po celé planetě. To umožňuje, že každý se kdykoliv a kdekoliv může na tuto energii svými přístroji napojit. Přijímání této čisté globální energie může zachytit každý na jakémkoliv místě na planetě, protože všechny naše přístroje v sobě obsahují přijímač této energie“. John se otázkou snažil o bližší vysvětlení. „Znamená to, že lidé mají kdekoliv na planetě Logo přístup k této vysílané energii jenom tím, že zapnou přístroj a jsou na ni hned napojeni, bez jakéhokoliv vedení ?“ „Ano, zcela správně“, odpověděl Avu. „Všechny přístroje na Logo jsou vybaveny miniaturním přijímačem pro tuto globální energii. Bez této energie by naše přístroje nepracovaly. Pro nás je tato energie tak samozřejmá, jako používání vzduchu jako energie v dopravě a u některých velkých přístrojů“.

John nyní položil Avu další otázku, která jej velmi zajímala. „Jak se na Logo staví? Všude okolo jsou jednoduché, ale krásné domy a vaše univerzity, muzea a instituty jsou velké stavby s velmi zajímavou architekturou. To jenom dosvědčuje, že stavební technika na Logo musí být dosti vyspělá“. Avu na tuto otázku ihned odpověděl. „Při stavbách používáme větších strojů, které jsou poháněny jak vzduchem, tak také i globální energií. Tyto přístroje zvedají celé stěny budov a dávají je k sobě. Tím, že na Logo umíme používat systému odlehčení hmoty na určitou dobu, kdy v jejím přímém vztahu k zemi nebo planety zrušíme zemskou přitažlivost, můžeme přemístit velké panely, které jsou jinak velmi těžké. Až teprve po umístění na své místo nabývají opět svou původní váhu. Tímto způsobem jakéhosi odlehčení stavíme hlavně velké chrámy nebo budovy, které jsou rozlehlé“. John si při slovech Avu vzpomněl na pyramidy v Egyptě, kdy při použití této metody „odlehčení“ by jejich stavba nebyla tak velkým problémem. Totéž by mohlo platit o dávných kamenných chrámech starých kultur, pro jejichž stavební postup není na planetě Zemi vysvětlení.

„Ve všem, co děláme, se snažíme najít co nejjednodušší a nejpřirozenější cestu“, vysvětloval dále Avu. „Vezmi si jenom moje oblečení. Tento oblek nebo látka jsou vyrobeny z přírodních materiálů rostlin a vláken, které zde rostou“. „Připomíná mi to trochu pozemskou bavlnu“, řekl John. „Tento materiál“, pokračoval Avu, „je tak zpracován, aby měl harmonické vibrace na naše tělo. To znamená, že náš oblek podporuje harmonické proudění energií na povrchu našeho těla. Proto je toto oblečení tak příjemné a také volně ušito“. John přišel s praktickou otázkou. „A co se stane, když se oblek umaže nebo obnosí? Také jej perete nebo čistíte jako my na Zemi nebo si jdete vybrat nový ?“ Avu se usmál Johnovu spontánnímu přístupu a zájmu. „Veškeré šatstvo se čistí pomocí vibrací, tyto vibrace zbaví látku špíny a částečného opotřebení. Po tomto očištění se oblečení vystaví jinému druhu vibrací, které nabíjejí oblek kladnými harmonickými vibracemi. Tato energie potom pomáhá tělu si uchovávat svou vlastní energii a také ji harmonizovat“.

„Když mluvíme o oblečení“, ptal se dále John, „jak je to s ostatními výrobky? Jak lidé získávají jídlo nebo jiné věci pro svůj život ?“ „Ti, kdo mají zahrady okolo svých domů“, odpovídal Avu, „mají čerstvé ovoce a zeleninu, která zde roste vzhledem k vyrovnanému počasí celý rok. Ti, kdo žijí bez této možnosti, dostanou zboží ve velkých obchodech nebo „Centrech zboží“, jak se tato místa nazvají“. John přerušil výklad Avu a řekl, „jestliže na Logo neexistují peníze, jak tedy dochází k nákupu nebo výměně něčeho za něco ?“

„Vím, že pro tvoji pozemsky konzumně smýšlející mysl možná moje vysvětlení nebude dosti jasné nebo přijatelné“, pokračoval Avu. „Avšak musíš mít stále na mysli, že ve Vesmíru existují milióny civilizací na různých stupních a jejich řád života odpovídá způsobu jejich myšlení. Tak také náš životní řád na Logo odpovídá našemu způsobu myšlení a dlouhodobému vývoji naší civilizace. To je důvodem, proč v Centru zboží lidé si to, co potřebují, vyberou a odnesou s sebou domů, aniž by museli za to něco jiného vyměnit. Výrobky jsou té nejlepší kvality, takže zde není rozdílu mezi výrobkem horším nebo lepším. Na Logo je vše planetárně řízeno, takže vše má jednotnou úroveň, která odpovídá tomu nejlepšímu, co dovedeme na Logo vyrobit. Proto když někdo přijde s vylepšením výrobku nebo vynalezne nový, tato věc se začne vyrábět pro celou planetu ve vylepšené nebo nové podobě. Vývoj k lepšímu je důležitý vesmírný zákon. Na druhé straně život na Logo je velmi skromný a spíše zaměřen k duchovnímu a etickému vývoji, než ke shromažďování hmotných věcí, ke kterým každý má kdykoliv přístup. Není proto potřeby nic shromažďovat. Mnohem důležitější je duchovní vývoj jedince, kdy takový pokrok má věčnou hodnotu“.

Avu ukázal do dáli, kde se rýsovalo něco, co Johnovi připomínalo letiště. Byla to velká rovná plocha, na které stály přístroje kulatého tvaru s malou vystupující kopulí uprostřed a elipsovitými okny po celém obvodu. Po stranách byla do tvaru půlkruhu vlnitá křídla. Celý tento přístroj stál na dlouhých úzkých nohách. Čím více se přibližovali, tím jasněji si John uvědomoval velikost tohoto přístroje. V dlouhé hale, která byla vybavena k pohodlnému čekání, bylo dost lidí. Nikdo zde však nevydával lístky, nebyly zde tabule s časem odletu. John si připadal jak ve snu, když za velkými okny viděl stát několik těchto stříbrných přístrojů, které mu v mnohém připomínaly pozemské fotografie nebo znázornění létajících talířů. Některé byly velké, jiné opět menší, některé zcela malé. S Avu a se skupinou ostatních lidí šli k jednomu z nich a výtahem byli vyneseni přímo do vstupní kabiny. Talíř měl dvě poschodí a na jeho vrcholu byla pilotní kabina v podobě půlkruhového skleněného poklopu. U každého elipsovitého okna bylo šest širokých bílých křesel, tři a tři proti sobě. John a Avu usedli proti sobě do křesel u okna, aby John mohl pozorovat vše, co se dělo venku.

John si všiml, že dál od nich stálo něco, co se podobalo pozemskému tvaru letadla, avšak nemělo žádná křídla a bylo dlouhého doutníkového tvaru s ostrou špičkou na začátku a malými kulatými okénky po celé straně trupu. Když se zeptal Avu na účel tohoto přístroje, ten mu vysvětlil, že se jedná o tak zvanou Střelu, nebo šíp, která se používá při cestování na kratší vzdálenosti. Tato střela vzlétne velkou rychlostí a potom se již napojí na přímou nebo čistou energii, která je vysílána do atmosféry. Ke svému pohybu už jenom používá spíše setrvačnosti s tím, že částečně ruší zemskou přitažlivost a do místa svého přistání je přitahována velkou magnetickou silou přístrojů, které jí přímo k tomuto místu navodí. Střela je cestovní prostředek, který letí z jednoho bodu do druhého na kratší vzdálenosti.

Všechna místa u elipsovitých oken byla již zaplněna štíhlými a vysokými postavami obyvatel Logo. Nad každým oknem začalo svítit bílé světlo a po chvíli se tento kulatý kolos, který Johnovi připomínal vyhlídkovou věž na vrcholu mrakodrapu, vznesl nehlučně od povrchu země a začal kolmo stoupat vzhůru. Johnovi neušly zvědavé pohledy spolucestujících, které se občas na něj upřely. Avu vysvětlil důvod Johnovy astrální návštěvy na Logo a jeho vysvětlení bylo přijato se zájmem a úctou. Johnovi připadalo, jakoby stále stoupali kolmo vzhůru. Avu, který zachytil jeho myšlenky, požádal jednoho z cestujících, který seděl naproti nim, aby Johnovi vysvětlil technický způsob letu, protože tento člověk byl jeden z vědců planety Logo.

Oru, jak se tento vědec jmenoval, se snažil Johnovi vysvětlit technický systém letu. „V době startu“, začal vysvětlovat Oru, „se zruší generátorem přitažlivost zemská, takže za pomoci čerpání vzduchu a pohonu čisté energie se vznášející přístroj zvedne kolmo vzhůru do velké výšky. Zde se také počítá s rotací planety Logo, kdy lety většinou bývají proti její rotaci, čímž se tak znásobuje rychlost přibližujícího se cílového bodu na povrchu planety. V okamžiku dosažení nejvyššího bodu letu se vysunou vlnivá křídla, která nesou lehčeji létající stroj ve vzduchu. Když se stále ve stejné výšce začne cílové místo na povrchu planety přibližovat, létající stroj nechá opět působit zemskou přitažlivost a rychle k tomuto bodu sestupuje. Tímto způsobem lze překonávat i velké vzdálenosti velmi rychle“. Když Oru domluvil, John si uvědomil, že vlastně základem letu bylo zrušení zemské přitažlivosti a opět její využití v době přistávání.

Asi tak po hodině letu létající přístroj začal kolmo sestupovat dolů. Z okna bylo možno rozeznat hory, ale také malá osídlení a za nějakou chvíli dosedli na rovnou plochu letiště. Když Avu a John vyšli z letištní haly, obklopila je příroda kopců a hor. Avu ukázal rukou na jeden vrchol, na kterém se tyčila velká bílá budova. „Toto je cíl naší cesty“, řekl Avu a oba dva se nyní vznesli do prostoru, aby vlastní schopností letět překonali tuto malou vzdálenost.

Zdroj: www.vesmirni-lide.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář