Hovory s Bohem - část pátá
12
Proč se nemohu uživit tím, co bych opravdu rád dělal ?
„Cože ? Chceš říci, že bys rád dělal něco zajímavého a přitom si vydělal na živobytí ? Kamaráde, ty blouzníš.“
Cože ?
„Jen žertuji - čtu tvé myšlenky. Rozuměj tomu, tohle je tvá myšlenka.“
To je má zkušenost.
„Ale o tom jsme už několikrát mluvili. Lidé, kteří se živí tím, že dělají něco, co mají rádi, jsou lidé, kteří to opravdu chtějí dělat. Nikdy se nevzdávají. Vyzývají život, aby se odvážil jim v tom zabránit.
Je tu však další věc, o které se musím zmínit, neboť většina lidí si to neuvědomuje.“
Co to je ?
„Je rozdá mezi bytím a jednáním; a většina lidí klade důraz na jednání.“
A to by neměli dělat ?
„Nejde o to, zda by „měli“ nebo „neměli“. Jde o to, co si zvolí a jak toho dosáhnou. Jestliže si vyberete mír, radost a lásku, nedosáhnete toho tím, co děláte. Jestliže si zvolíte štěstí a spokojenost, nedosáhnete toho činností. Jestliže si zvolíte sjednocení s Bohem, nejvyšší poznání, hluboké porozumění, nekonečný soucit, absolutní naplnění, nedosáhnete toho svou činností.
Jinými slovy: jestliže si zvolíte evoluci - evoluci své duše - nedosáhnete toho činnosti svého těla.
Činnost je funkcí těla. Bytí je funkcí duše. Tělo stále něco dělá. Každou minutu něco dělá. Nikdy se nezastaví, nikdy neodpočívá, stále něco dělá.
To, co tělo dělá, dělá buď na příkaz duše - nebo navzdory duši. Kvalita vašeho života je na vážkách. Duše je vždy bytí. Duše je tím, čím je, nezávisle na tom, co dělá tělo.
Jestliže si myslíte, že váš život je činnost, pak životu příliš nerozumíte.
Vaši duši nezajímá, jak si vyděláváte na živobytí - a po smrti to nebude zajímat ani vás. Vaši duši zajímá jen to, čím jste, zatímco děláte, cokoli děláte.
Cílem duše je stav bytí, nikoli stav dělání.“
Čím chce duše být ?
„Bohem.“
Bohem ?
„Ano, Bohem. Vaše duše je Bohem a uvědomuje si to. Snaží se zakoušet to. A uvědomuje si, že nejlepší způsob, jak to zakoušet, je nedělat nic. Duše nemusí dělat nic, stačí jí, že je.“
Je co ?
„Cokoli chcete být. Šťastní. Smutní. Slabí. Silní. Veselí. Mstiví. Moudří. Slepí. Dobří. Špatní. Prostě cokoli.
Myslím to doslovně. Cokoli.“
Tohle všechno je velmi hluboké, ale co to má společného s mou kariérou ? Snažím se uživit sám sebe a svou rodinu tím, že dělám to, co mám rád.
„Pokus se být tím, čím jsi rád.“
Co tím myslíš ?
„Někteří lidé dělají to, co dělají, a přitom vydělávají spoustu peněz, zatímco druzí dělají totéž a nevydělají ani halíř. Na čem to závisí ?“
Někteří lidé mají větší vědomosti.
„To je do jisté míry pravda. Ale záleží také na něčem jiném. Vezměte dva lidi, kteří mají skoro stejné vědomosti. Oba mají univerzitní vzdělání, oba byli výbornými studenty, oba rozumějí tomu, co dělají - a přesto se jeden z nich má lépe než druhý. Jak je to možné ?“
Místo.
„Místo ?“
Kdosi mi jednou řekl, že když začínáte nový podnik, jsou jen tři věci, o kterých musíte přemýšlet - místo, místo, místo.
„Jinými slovy musíte přemýšlet o tom, „kde chcete být“, nikoli o tom, „co chcete dělat“.“
Naprosto správně.
„To zní jako odpověď na mou otázku. Duše se zajímá jen o to, kde budete.
Budete v místě, kterému se říká strach, nebo v místě, kterému se říká láska ? Kde jste - a odkud přicházíte - zatímco zápasíte se životem ?
V uvedeném příkladu dvou stejně kvalifikovaných pracovníků, z nichž jeden je úspěšný a druhý neúspěšný, všechno záleží na tom, čím jsou, nikoli na tom, co dělají.
Jeden je ve své práci upřímný, přátelský, veselý a sebejistý, zatímco druhý je uzavřený, odtažitý, bezohledný, mrzutý a dokonce otrávený tím, co dělá.
Nyní si představte ještě vznešenější stavy bytí. Například dobro, milosrdenství, soucit, pochopení, smířlivost, lásku. Co kdybyste si vybrali Božskost ? Jakou byste pak měli zkušenost ?
Říkám vám tohle: Bytí přitahuje bytí a přináší zkušenost.
Nejste na této planetě proto, abyste svým tělem vytvářeli cokoli. Jste tu proto, abyste vytvořili něco svou duší. Vaše tělo je pouhým nástrojem vaší duše. Vaše mysl pohání vaše tělo. Je tedy nástrojem k vytváření toho, co si přeje vaše duše.“
Co je touhou duše ?
„Co to může být ?“
Nevím. Ptám se.
„Nevím. Ptám se.“
To by mohlo pokračovat do nekonečna.
„Taky to pokračuje.“
Moment ! Před chvílí jsi říkal, že se duše snaží být Bohem.
„To dělá.“
To je tedy touhou duše.
„V nejširším smyslu ano. Ale tento Bůh, kterým se snaží být, je velmi složitý, mnohorozměrný a mnohosmyslný. Mám milion aspektů. Miliardu. Trilion. Chápeš ? Aspekty světské a hluboké, menší a větší, strašidelné a božské. Rozumíš ?“
Ano, ano, rozumím... nahoře a dole, vlevo a vpravo, tady a tam, předtím a potom, dobro a zlo...
„Správně. Já jsem alfa a omega. To není jen trefná poznámka. Je to Pravda.
Takže chce-li se duše stát mnou, má před sebou těžkou práci; nesmírný seznam stavů bytí, z něhož si musí vybrat. A právě to dělá v tomto okamžiku.“
Vybírá si stavy bytí ?
„Ano - a pak vytváří dokonalé podmínky pro vytvoření zkušenosti. Je tedy pravda, že se vám, ani skrze vás, nestane nic, co by nebylo pro vaše nejvyšší dobro.“
Chceš říci, že moje duše vytváří veškerou mou zkušenost, nejen to, co dělám, ale také to, co se mi děje ?
„Řekněme, že vás duše vede k dokonalým příležitostem zakusit přesně to, co jste si naplánovali. Co skutečně zakoušíte, to záleží na vás. Může to být něco, co jste si naplánovali, nebo něco jiného. To záleží na vaši volbě.“
Proč bych si měl vybírat něco, co si nepřeji zakusit ?
„Nevím. Pročpak ?“
Chceš říci, že si duše někdy přeje něco, zatímco si tělo nebo mysl přejí něco jiného ?
„Co si o tom myslíš ?“
Ale jak může tělo nebo mysl zvítězit nad duší ? Nedostane duše vždycky to, co chce ?
„Váš duch se snaží dosáhnout onoho velkého okamžiku, kdy si uvědomíte jeho přání a ztotožníte se s nimi. Ale duch nikdy nebude vnucovat svou touhu vašemu vědomému, fyzickému já.
Otec nebude vnucovat svou vůli svému Synovi. To by bylo proti jeho povaze, a proto je to nemožné. Duch svatý nebude vnucovat svou vůli vaší duši. Neslučuje se to s jeho povahou, a proto je to naprosto nemožné.
Tady končí všechny nemožnosti. Mysl se velmi často snaží vnutit svou vůli tělu - a skutečně to dělá. Podobně se tělo snaží ovládat mysl - a často se mu to daří.
Ale tělo a mysl společně nemusí dělat nic, aby ovládaly duši - neboť duše nemá žádné potřeby, a proto dovoluje tělu a mysli, aby si dělaly, co chtějí.
Duše nechce, aby to bylo jinak - neboť jestliže entita, kterou jste vy, má poznat, čím je, pak to musí být skrze vědomý akt, nikoli skrze nevědomou poslušnost.
Poslušnost není tvůrčí akt, a proto nemůže vést ke spáse.
Poslušnost je reakce, zatímco tvůrčí akt je svobodná volba.
Svobodná volba vede ke spáse skrze stvoření nejvyšší myšlenky v tomto okamžiku.
Funkcí duše je naznačit svou touhu, nikoli ji vnucovat.
Funkcí mysli je zvolit si jednu ze svých možností.
Funkcí těla je takovou volbu uskutečnit.
Tvoří-li tělo, mysl a duše ve vzájemné harmonii a jednotě, Bůh se stává tělem.
Pak se duše poznává ve svém zážitku.
Pak se nebe raduje.
Právě v tomto okamžiku vytváří vaše duše příležitost, abyste byli, dělali a měli to, co je třeba k tomu, abyste poznali, čím skutečně jste.
Vaše duše vás přivedla k této knize, kterou právě čtete - stejně jako vás předtím přivedla k slovům moudrostí a pravdy.
Co budete teď dělat ? Čím chcete být ?
Vaše duše čeká a se zájmem pozoruje, jako už mnohokrát předtím,“
Chceš říci, že můj světský úspěch závisí na stavu bytí, který si zvolím ?
„Nezajímá mě tvůj světský úspěch, ten zajímá jen tebe.
Je pravda, že když dosáhneš určitých stavů bytí, stěží se vyhneš úspěchu v tom, co na tomto světě děláš. Nicméně by ses neměl starat o živobytí. Skuteční Mistři vytvářejí život, nikoli živobytí.
Z určitých stavů bytí se zrodí tak nádherný a bohatý život, že člověka přestane zajímat světský úspěch a pozemské statky.
Ironií života je skutečnost, že jakmile ztratíte zájem o světský úspěch a pozemské statky, začnete je získávat.
Pamatujte si, že nemůžete mít, co chcete, ale můžete poznat a zakusit všechno, co máte.“
Nemohu mít, co chci ?
„Ne.“
To už jsi řekl na začátku našeho dialogu. Ale pořád tomu nerozumím. Měl jsem za to, že mi říkáš, že mohu mít, cokoli chci.
„Tato dvě tvrzení nejsou v rozporu.“
Nejsou ? Mě se zdá, že jsou.
„Je to proto, že postrádáš porozumění.“
To připouštím. Proto s tebou mluvím.
„Vysvětlím ti to tedy. Nemůžete mít nic z toho, co chcete. Jak už jsem řekl v první kapitole, samotný fakt, že něco chcete, to od vás odpuzuje.“
Je možné, že jsi to už řekl, ale já tomu přestávám rozumět.
„Snaž se. Vysvětlím ti to podrobně. Dobře poslouchej. Vraťme se k tomu, čemu rozumíš: myšlenka je tvůrčí. Je to tak ?“
Ano.
„Slovo je tvůrčí. Rozumíš ?“
Rozumím.
„Činnost je tvůrčí. Myšlenka, slovo a čin jsou tři úrovně tvůrčího aktu. Ještě rozumíš ?“
Ano.
„Dobře. vraťme se tedy k „světskému úspěchu“, neboť o tom jsi hovořil.“
Dobře.
„Napadne tě někdy myšlenka, „Chci mít světský úspěch“ ?“
Ano, občas.
„A napadne tě občas myšlenka, „Chci mít víc peněz“ ?“
Ano.
„Proto nemůžeš mít ani světský úspěch, ani víc peněz.“
Proč ne ?
„Protože vesmír ti nemůže poskytnout nic než přímou materializaci tvé myšlenky.
Tvoje myšlenka je, „Chci mít světský úspěch“. Pochop, že tvůrčí síla je jako džin v lahvi. Tvá slova jsou jí rozkazem. Rozumíš ?“
Proč tedy nemám větší úspěch ?
„Řekl jsem, že tvá slova jsou rozkazem. Tvá slova zní, „Já chci mít úspěch“. A vesmír odpovídá, „Tak dobře, to chceš“.“
Nejsem si jist, zda ti rozumím.
„Přemýšlej o tom takhle. Slovo „já“ je klíčem, který startuje motor tvůrčího aktu. Slova „já jsem“ jsou velmi účinná. Jsou prohlášením k vesmíru. Jsou to příkazy.
Cokoli následuje za slovem „já“, se projevuje v materiální realitě.
Proto „já“ + „chci úspěch“ vytváří tvé chtění úspěchu. „Já“ + „chci peníze“ musí vytvořit tvé chtění peněz. Nemůže to vytvořit nic jiného, protože myšlenky a slova jsou tvůrčí. Činnost také. A jestliže jednáš takovým způsobem, z něhož je zřejmé, že chceš úspěch a peníze, pak tvé myšlenky, slova a činy jsou v souladu, a ty musíš zakoušet toto chtění.
Rozumíš ?“
Ano ! Můj Bože - opravdu to tak funguje ?
„Samozřejmě ! Ty jsi velmi mocný tvůrce. Kdyby tě však napadla nějaká myšlenka jen jednou například když jsi rozzloben - je nepravděpodobné, že bys ji proměnil v realitu. Takže si nemusíš dělat starosti s takovými výrazy jako „Chcípni, ty hajzle“ nebo „Jdi do prdele“, ani s jinými nepříliš slušnými výrazy, které tě občas napadnou.“
Díky Bohu.
„Rádo se stalo. Opakuješ-li však něco znovu a znovu - ne jednou, ne dvakrát, ale desetkrát, stokrát, tisíckrát - umíš si představit, jakou to má tvůrčí sílu ?“
Často opakované slovo nebo myšlenka se realizuje ve vnějším světě. Stane se vaší fyzickou realitou.“
To je hrůza.
„Taková slova přinášejí přesně to - hrůzu. Vy však tu hrůzu milujete, milujete to drama. To jest dokud to milovat nepřestanete. V určitém stádiu své evoluce totiž přestanete milovat životní drama. A pak se rozhodnete, že to změníte. Většina lidí však neví jak. Ty to dnes víš. Chceš-li změnit svou realitu, přestaň myslit tímto způsobem.
Místo aby sis říkal „chci úspěch“, říkej si „mám úspěch“.“
Kdybych to říkal, měl bych pocit, že sám sobě lžu. Že si něco namlouvám. Má mysl by se tomu vzpouzela.
„Mysli si tedy něco, co můžeš přijmout. Například: „Úspěch přichází“ nebo „všechno vede k úspěchu“.
V tom tedy spočívá tajemství techniky sebeujišťování, o které hovoří stoupenci Nového věku.
„Sebeujištění není účinné, je-li pouhým vyjádřením toho, co chcete, aby se stalo. Sebeujištění je účinné, jedině když je vyjádřením něčeho, o čem víte, že to již existuje.
Nejlepším ujištěním je vyjádření vděčnosti a ocenění. „Bože, děkuji ti za to, že jsi mi přinesl úspěch.“ Tato myšlenka přináší úžasné výsledky - pokud ovšem vychází z vědomí, že takové výsledky již existují.
Ježíš si to uvědomoval. Před každým zázrakem mi děkoval za to, že se stane. Nikdy ho nenapadlo, že by neměl být vděčný, protože ho nikdy nenapadlo, že to, co prohlašuje, se nikdy nestane.
Byl si tak jistý sám sebou a svým vztahem ke mně, že každá jeho myšlenka, slovo a čin odrážel jeho vědomí - stejně jako vaše myšlenky, slova a činy odrážejí vaše vědomí...“
Co to znamená ?
„Každá duše dosáhne vývojového stádia, kdy se přestane starat o přežití fyzického těla; jejím hlavním zájmem se stane vývoj ducha a realizace vlastního já, nikoli dosažení světského úspěchu.
V jistém smyslu je to velmi nebezpečné období, zejména zpočátku, protože si uvědomíte, že jste existencí přebývající v těle - nikoli existencí těla.
V tomto stádiu se často stane, že ztratíte zájem o záležitosti těla, neboť jste nadšení, že jste se konečně „objevili“.
Přestanete se starat o tělo a jeho potřeby. Všechno ignorujete. Rodinné vztahy. Zaměstnání. Placení účtů. Soustředíte se výhradně na duši a její potřeby.
To může vést k osobní krizi ve vašem každodenním životě, přestože si vaše mysl neuvědomuje žádné trauma. Žije totiž v naprosté blaženosti. Druzí říkají, že jste ztratili rozum - a v jistém smyslu je to pravda.
Vaše nejnovější zjištění, že život nemá nic společného s tělem, může vést k druhé krajnosti. Zatímco jste se dříve chovali, jako by neexistovalo nic jiného než tělo, nyní se chováte, jako by na těle vůbec nezáleželo. Tak tomu ovšem není - jak si brzy (a někdy velmi bolestně) uvědomíte.
Člověk je trojjedinou bytostí, která se skládá z těla, mysli a ducha. Takovou bytostí budete vždycky, nejen v tomto životě na Zemi.
Někteří lidé se domnívají, že po smrti odložíte tělo a mysl. Tak tomu však není. Vaše tělo změní
svou formu, ale zachová si svou vnější slupku. Mysl (nikoli mozek) odejde s vámi a spojí se s duchem a tělem v energetické hmotě, která má tři aspekty.
Jestliže se rozhodnete vrátit se na Zem, vaše božské já se opět rozdělí na tři části, kterým říkáte tělo, mysl a duch. Ve skutečnosti jste jednou energií, ale s třemi rozdílnými vlastnostmi.
Když vstupujete do nového fyzického těla, vaše éterické tělo (jak to někteří nazývají) sníží rychlost své vibrace natolik, aby vytvořilo hmotu. Tato hmota je výtvorem čisté myšlenky - výtvorem vaší mysli, vyšším aspektem vaší trojjediné bytosti.
Je koagulací miliard trilionů energetických jednotek. Když tyto nepatrné jednotky spotřebují svou energii, vaše mysl vytvoří nové jednotky. Vytvoří je z myšlenky o tom, čím jste. Éterické tělo „zachytí“ tuto myšlenku a sníží rychlost vibrací energetických jednotek (takže v jistém smyslu „vykrystalizují“), takže se stanou hmotou - vaší novou hmotou. Tímto způsobem se každých několik let mění každá buňka ve vašem těle. Proto nejste stejným člověkem, kterým jste byli před několika lety.
Přemýšlíte-li o nemoci (nebo o čemkoli negativním), vaše tělo promění tyto myšlenky ve fyzickou formu.
Vaše duše pozoruje celé toto drama rok za rokem, měsíc za měsícem, den za dnem, okamžik za okamžikem. Nikdy nezapomene původní plán, první ideu - tvůrčí myšlenku. Její funkci je opět vám připomenout, čím jste a čím chcete být.
Tímto způsobem pokračuje koloběh tvoření donekonečna.“
No nazdar !
„Přesně tak. Ale je toho tolik, co je třeba vysvětlit. Nelze to však udělat v jedné knize - a pravděpodobně ani během jednoho života. Nicméně jsi to začal chápat, a to je dobré. Vzpomeň si, co říkal váš velký učitel William Shakespeare: „Jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž lidská moudrost nemá ani zdání.“ “
Mohu se tě na něco zeptat ? Když říkáš, že má mysl odejde po smrti se mnou, znamená to, že se mnou odejde i moje „osobnost“ ? Budu v posmrtném životě vědět, čím jsem byl na Zemi ?
„Ano... i čím jsi kdy byl. To všechno se dovíš - protože pak ti to bude prospěšné. Teď, v tomto okamžiku, to vědět nepotřebuješ.“
A pokud jde o posmrtný život, bude tam „poslední účtování“ ?
„V posmrtném životě není žádný poslední soud. Nebude vám ani dovoleno, abyste soudili sami sebe (neboť byste se soudili velmi přísně, což si uvědomuji na základě toho, jak nemilosrdní jste k sobě v tomto životě).
Ne, není tam žádné účtování. Pouze vy lidé odsuzujete a protože to děláte, myslíte si, že to musím dělat i já. Ale já nesoudím - to je však fakt, kterému nechcete uvěřit.
V posmrtném životě nebude žádný soud, ale dostanete příležitost podívat se znovu na všechno, co jste si myslili, co jste říkali a dělali tady, a pak se budete moci rozhodnout, zda byste to chtěli opakovat.“
Jedna východní mystická doktrína říká, že v okamžiku smrti má každý člověk příležitost znovu prožít každou svou myšlenku, každé své slovo a každý svůj čin - nikoli ze svého hlediska, nýbrž z hlediska těch, kteří s ním přišli v životě do styku. Jinými slovy všichni víme, co jsme cítili, když jsme dělali to, co jsme dělali - nyní budeme mít možnost cítit to, co cítili lidé, kterých se naše jednání dotklo - a podle toho se rozhodneme, zda příště budeme myslit, mluvit a dělat totéž. Co tomu říháš ?
„To, co se děje v posmrtném životě, je tak neobyčejné, že to nemohu popsat tak, abyste to pochopili - neboť slova jsou velmi omezeným nástrojem. Stačí, když řeknu, že budete mít možnost zrekapitulovat svůj dnešní život, abyste mohli posoudit, jak se vám líbil a kam chcete jít příště.
Mnozí z vás se rozhodnou, že se vrátí do tohoto světa hmoty a relativity, aby dostali ještě jednu příležitost realizovat rozhodnutí, která učinili na této úrovni.
Jiní - několik vyvolených - se vrátí s jiným posláním. Vrátí se do světa hmoty a relativity pouze proto, aby z něj vysvobodili druhé. Na Zemi jsou vždycky lidé, kteří učinili toto rozhodnutí. Není těžké je poznat. Jejich práce je ukončena. Vrátili se na Zem jen proto, aby pomohli druhým. Nacházejí v tom radost. Nacházejí v tom blaženost. Nechtějí nic než sloužit druhým.
Tyto lidi potkáte všude. Je jich mnohem víc, než si myslíte. Je dokonce možné, že takového člověka znáte.“
Jsem jedním z nich ?
„Ne. jestliže se musíš ptát, pak dobře víš, že takovým člověkem nejsi. Takový člověk se nikoho na nic neptá. Nemá na co se ptát.
Ty, můj synu, jsi v tomto životě poslem. Zvěstovatelem. Heraldem nových poselství; hledačem a často hlasatelem Pravdy. To je na jeden život dost. Buď šťastný !“
Jsem šťastný. Ale vždycky si mohu přát víc !
„Ano ! A vždycky si víc přát budeš. Je to tvá povaha. Božská povaha se vždycky snaží být víc.
Tak se snaž, za každou cenu se snaž.
Nyní chci s konečnou platností odpovědět na otázku, kterou jsi mně dal na začátku této části našeho rozhovoru.
Dělej to, co děláš opravdu rád ! Nedělej nic jiného ! Nemáš moc času. Jak tě vůbec může napadnout, že by ses živil něčím, co děláš nerad ? Jaký by to byl život ? To není život, ale umírání.
Jestliže namítneš, „Ale... mám ženu a děti, které jsou na mě závislé,“ odpovím ti: Jestliže tvrdíš, že tvůj život závisí na tom, co dělá tvé tělo, pak nechápeš, proč jsi přišel na svět. Přinejmenším dělej něco, co tě těší - něco, co vyjadřuje, čím jsi.
Pak aspoň přestaneš nenávidět lidi, o nichž si myslíš, že ti brání dělat to, co máš rád.
Nebraň svému tělu, aby dělalo to, co dělá. Je to důležité. Ale v jiném smyslu, než si myslíš. Tělesná činnost je odrazem stavu bytí, nikoli prostředkem k dosažení stavu bytí.
Člověk nedělá něco, aby byl šťastný - člověk je šťastný, a proto něco dělá. Člověk nedělá něco, aby byl soucitný, člověk je soucitný, a proto se chová určitým způsobem. U toho, kdo si uvědomuje, co dělá, rozhodnutí duše předchází tělesnou činnost. Pouze ten, kdo si nic neuvědomuje, se snaží vyvolat určitý stav skrze tělesnou činnost.
To jsem měl na mysli, když jsem říkal, že „váš život nezávisí na tom, co dělá vaše tělo“. Nicméně je pravda, že činnost vašeho těla je odrazem vašeho života.
To je další božská dichotomie.
Když už nic jiného, alespoň to si uvědomte.
Máte právo na radost; ať máte děti nebo ne; ať máte partnera nebo ne. Hledejte radost. Nalezněte ji. A budete mít radostnou rodinu, ať už vyděláváte cokoli. A jestliže nebudou mít radost a opustí vás, nechte je odejít s láskou, aby si našli svou vlastní radost.
Jestliže jste se dostali tak daleko, že vás přestaly zajímat záležitosti těla, o to svobodněji můžete hledat svou radost. Bůh říká: je v pořádku být šťastný - být šťastný dokonce i v práci.
Vaše životní práce vyjadřuje to, čím jste. Jestliže tomu tak není, proč ji děláte ? Myslíte si, že musíte ?
Nemusíte dělat nic.
Chcete-li být „mužem, který živí rodinu za každou cenu“, pak milujte svou práci, neboť vám umožňuje vytvářet vaše já.
Chcete-li být „ženou, která vykonává nenáviděnou práci, aby se uživila“, pak svou práci milujte, neboť posiluje vaši představu o sobě samé.
Každý může milovat všechno, jakmile si uvědomí, co dělá a proč to dělá.
Nikdo nedělá nic, co nechce dělat.“
13
Jak mohu překonat své zdravotní potíže ? Mám dostatek chronických potíží na tři životy. Proč je mám všechny teď v tomto životě ?
„Jedno je jasné. Své potíže miluješ. Alespoň většinu z nich. Obdivuhodně jich využíváš k tomu, aby ses mohl litovat a abys získal pozornost druhých.
Nemiluješ je jen tehdy, když se ti vymknou z ruky. Když se stanou nepříjemnější, než jsi předpokládal, když jsi je vytvořil.
Všechny nemoci si vytváříte sami. I vaši západní lékaři si to dnes uvědomují.
Většina lidí to dělá nevědomě. (Nevědí, co dělají.) Takže když onemocní, nevědí, co se děje. Mají pocit, že se jim něco stalo, nechápou, že si něco udělali.
Je to proto, že většina lidí žije svůj život nevědomě.
Lidé kouří a pak se diví, když dostanou rakovinu. Lidé jedí maso a tuky a pak se ptají, proč mají ucpané cévy.
Lidé jsou celý život naštvaní a pak se diví, když dostanou infarkt.
Mnozí lidé mají tolik starostí, že se nakonec utrápí k smrti.
Hned po nenávisti jsou starosti tou nejhorší duševní aktivitou. Dělat si starosti nemá smysl. Je to plýtvání duševní energií. Vyvolává to biochemické reakce, které škodí tělu.
Vaše zdraví se zlepší, jakmile si přestanete dělat starosti.
Starosti si dělají lidé, kteří nechápou, že jsou ve spojení s Bohem.
Nenávist je nejškodlivější duševní stav. Otravuje tělo a její účinky jsou prakticky nevyléčitelné.
Strach je opakem všeho, čím jste. Proto je škodlivý vašemu duševnímu i tělesnému zdraví. Strach jsou znásobené starosti.
Starosti, nenávist a strach - spolu se svými odnožemi: úzkostí, zatrpklostí, netrpělivostí, hrabivostí a krutostí - to vše napadá vaše tělo na buněčné úrovni. Za těchto okolností není možné mít zdravé tělo.
Všechny nemoci vznikají ve vaší mysli.“
Jak je to možné ? A co nakažlivé nemoci ? Například rýma - a když na to přijde, i AIDS ?
„Všechno, co se stane ve vašem životě, je nejdříve myšlenkou. Vaše myšlenky k vám přitahují účinky jako magnet. Každá myšlenka nemusí být tak zřejmá jako tahle: „Dostanu strašnou nemoc.“ Obvykle je mnohem méně patrná. („Nezasloužím si žít.“) („Můj život je chaos.“) („Jsem smolař.“) („Bůh mě potrestá.“) („Už mám života až po krk.“)
Myšlenky jsou velmi jemné, ale nesmírně účinné formy energie. Slova jsou formy energie větší denzity. Činnost je energie v materiální formě. Když si myslíte a říkáte, „Jsem smolař“, a když se tak chováte, uvádíte do pohybu obrovské množství energie. Není divu, že dostanete rýmu. A to je to nejmenší, co se vám může stát.
Je velmi obtížné zvrátit účinky negativního myšlení, jakmile na sebe vezmou fyzickou formu. Není to nemožné - ale je to velmi obtížné. Vyžaduje to nesmírnou víru. Neobyčejnou víru v pozitivní sílu vesmíru - ať už ji nazýváte Bohem, Bohyní, Prvotní silou, První příčinou atd.
Takovou víru mají léčitelé. Jejich víra přechází v absolutní poznání. Léčitelé vědí, že člověk má být vždy celistvý a dokonalý. Toto poznání je také myšlenkou - a to velmi účinnou. Má moc přenášet hory - tím spíš molekuly ve vašem těle. Proto léčitelé mohou léčit i na dálku.
Myšlenka nezná vzdálenosti. Myšlenka oběhne zeměkouli a proletí celým vesmírem dříve, než ji vyslovíte.
„Řekni jediné slovo a můj služebník bude vyléčen.“
A tak se to stalo, ještě než byla věta dokončena. Takovou víru měl centurio.
Ale vy všichni trpíte duševním malomocenstvím. Vaše negativní myšlenky rozežírají vaši mysl.
Některé jste dostali od druhých, jiné si vymýšlíte sami a pak se jimi zabýváte - hodiny, dny, týdny, měsíce, dokonce roky.
... a pak se divíte, proč jste nemocní.
Můžeš „překonat své zdravotní potíže“ tím, že změníš své myšlení. Také lépe pečuj o své tělo.
Většina z vás se nestará o své tělo, dokud je všechno v pořádku. Nestaráte se o prevenci. O své auto pečujete lépe než o své tělo. Nechodíte na pravidelné lékařské prohlídky ani neužíváte léky, které vám byly předepsány.
Pravidelně necvičíte, takže vaše tělo tloustne a zároveň slábne. Nejíte zdravou stravu, čímž dále své tělo oslabujete.
Pak do něj nacpete všelijaké jedovaté látky, které se vydávají za jídlo. A přesto pro vás tento úžasný motor stále pracuje.
Je to strašné. Podmínky, za kterých očekáváte, že vaše tělo přežije, jsou strašné. Příliš se však nesnažíte je zlepšit. Přečtete tuto knihu, pokýváte souhlasně hlavou a budete pokračovat v tom, co děláte. A víš proč ?“
Neodvažuji se zeptat.
„Protože nemáte žádnou vůli k životu.“
To je vážné obvinění.
„Tak to ovšem nebylo míněno. „Obvinění“ předpokládá vinu a „vina“ předpokládá provinění. O nic takového nejde - není tu žádné provinění, a tudíž žádná vina ani obvinění.
Prostě jsem konstatoval fakt. Jako všechna fakta i tento fakt má tendenci probouzet vás. Většina lidí nemá ráda, když je někdo probouzí. Většina lidí by raději spala.
Svět je v takovém stavu, v jakém je, protože je plný náměsíčníků.
Co se ti nelíbí na mém tvrzení o tom, že nemáte vůli k životu ? Ty nemáš vůli k životu. Alespoň dosud jsi ji neměl.
Jestliže mi řekneš, že jsi měl „okamžitou konverzi“, pak změním svou předpověď toho, co budeš teď dělat. Přiznávám, že má předpověď je založena na předešlé zkušenosti.
... mělo tě také probudit. Když někdo tvrdě spí, někdy je potřeba trochu s ním zatřást.
V minulosti jsem si všiml, že máš malou vůli k životu. Můžeš to popírat, ale tvé činy mluví hlasitěji než tvá slova.
Jestliže sis v životě zapálil jedinou cigaretu - a ty jsi dvacet let kouřil krabičku denně - pak je jasné, že nemáš příliš silnou vůli k životu. Nezajímá tě, co děláš svému tělu.“
Ale já přestal kouřit před deseti lety.
„Teprve po dvaceti letech trestání svého těla.
A jestliže piješ alkohol, pak je jasné, že máš velmi malou vůli k životu.“
Piju velmi málo.
„Tělo nebylo stvořeno k tomu, aby se nalévalo alkoholem. Alkohol poškozuje mysl.“
I Ježíš pil alkohol ! Byl na svatbě, kde proměnil vodu ve víno !
„A kdo říká, že Ježíš byl dokonalý ?“
Proboha.
„Začínáš být z mých řeči otrávený ?“
To by bylo trochu arogantní, nemyslíš ? Ale opravdu si myslím, že zacházíme příliš daleko. Otec mi vždycky říkal, abych dělal „všechno s mírou“. Pokud jde o alkohol, vždycky jsem se tím řídil.
„Tělo se dokáže zotavit jen z malého množství alkoholu. To rčení je tedy užitečné. Nicméně znovu opakuji: tělo nebylo stvořeno k tomu, aby se nalévalo alkoholem.“
I některé léky obsahují alkohol.
„Nemám žádnou kontrolu nad tím, čemu říkáte lék. Trvám na svém tvrzení.“
Ty jsi ale neústupný.
„Pravda je pravda. Kdyby ti někdo řekl, že ti trochu alkoholu neuškodí v životě, jakým dnes žiješ, musel bych s ním souhlasit. To však nic nemění na pravdivosti toho, co jsem řekl. Jen ti to dovoluje ignorovat to.
Zamyslete se nad tímto faktem. V současné době vy lidé opotřebujete své tělo během 50 až 80 let. Některá těla vydrží déle, ale není jich mnoho. Některá přestanou fungovat dříve, není to však většina. Souhlasíš s tím ?“
Ano.
„Tak dobře. Z toho můžeme vycházet v naší diskusi. Když jsem řekl, že bych musel souhlasit s tvrzením, že „trochu alkoholu ti neuškodí“, dodal jsem k tomu „v životě, jakým dnes žiješ“. Zdá se, že vy lidé jste docela spokojeni se způsobem svého života. Ale život se má žít jinak. A vaše tělo bylo stvořeno tak, aby vydrželo mnohem déle.“
Mnohem déle ?
„Ano.“
Jak dlouho ?
„Nekonečně dlouho.“
Co to znamená ?
„Můj synu, to znamená, že bylo stvořeno tak, aby vydrželo věčně.“
Věčně ?
„Ano věčně.“
Tím chceš říci, že jsme neměli - nemáme - nikdy umřít ?
„Ve skutečnosti nikdy neumíráte. Život je věčný. Vy jste věční. Nikdy neumíráte. Jen měníte formu. Ani to jste však nemuseli dělat. Vy sami jste se rozhodli, že to budete dělat, ne já. Stvořil jsem vaše těla tak, aby vydržela věčně. Opravdu si myslíš, že to nejlepší, co jsem mohl udělat, bylo stvořit tělo, které se rozpadne za šedesát, sedmdesát nebo osmdesát let ? Opravdu věříš, že to je hranice mých schopností ?“
Tak jsem to nemyslil...
„Stvořil jsem vaše nádherné tělo tak, aby vydrželo věčně ! A první lidé skutečně žili ve svém těle bezbolestně a beze strachu před tím, čemu dnes říkáte smrt.
Ve vaší náboženské mytologii nazýváte tyto první lidi Adamem a Evou. Ve skutečnosti jich však bylo víc než dva.
Zpočátku jste dostali šanci poznat, čím jste, skrze zkušenost získanou ve fyzickém těle, v relativním světě - jak už jsem tu opakovaně vysvětlil.
To bylo umožněno zpomalením nepředstavitelné rychlosti vibrací (myšlenkové formy), zpomalením, které bylo předpokladem vytvoření hmoty - včetně hmoty, které říkáte fyzické tělo.
Život se vyvinul v jediném okamžiku, který se vám dnes jeví jako miliardy let. A v tomto posvátném okamžiku jste přišli z moře, z vody života, na pevninu a vzali jste na sebe fyzickou formu.“
Takže evolucionisté mají pravdu !
„Shledávám to zábavným, že vy lidé máte takovou potřebu klasifikovat všechno jako pravdivé nebo nepravdivé, správné nebo nesprávné. Nikdy vás nenapadlo, že jste si tyto nálepky sami vytvořili, abyste mohli definovat své já.
Nikdy vás nenapadlo (kromě několika vynikajících duchů mezi vámi), že něco může být zároveň pravdivé i nepravdivé; že jedině v relativním světě jsou věci bud jedním, nebo druhým. Ve světě absolutna je všechno vším.
Není tam „předtím“ ani „potom“, „rychlý“ ani „pomalý“, „tam“ ani „tady“, „nahoře“ ani „dole“, „vlevo“ ani „vpravo“ - ani „správné“ a „nesprávné“.
Vaši astronauti to poznali. Domnívali se, že letí vzhůru do vesmírného prostoru a když se tam dostali, zjistili, že vidí Zemi nahoře. Nebo to bylo jinak ? Možná že se dívali dolů ! Ale kde bylo slunce ? Nahoře ? Dole ? Vůbec ne ! Bylo vlevo. Takže najednou nebyly předměty ani nahoře, ani dole - byly na straně... a všechny definice zmizely.
A tak tomu je v mém světě - v našem světě - ve skutečném světě. Všechny definice se rozplynou, takže je nemožné hovořit o ničem definitivně.
Náboženství je vaším pokusem popsat nepopsatelné. Není to však příliš úspěšný pokus.
Ne, můj synu, evolucionisté nemají pravdu. Stvořil jsem všechno - naprosto všechno - v jediném okamžiku, v jediném posvátném okamžiku - přesně tak, jak říkají kreacionisté. A... všechno vzniklo procesem evoluce, jenž trval miliardy a miliardy let, jak tvrdí evolucionisté.
Kreacionisté i evolucionisté mají „pravdu“. Jak zjistili vaši astronauti, všechno závisí na tom, jak se na svět díváte.
Ale skutečná otázka zní: Jaký je rozdíl mezi jediným posvátným okamžikem a miliardami let ? Nemůžeš se smířit s tím, že záhady života jsou tak velké, že je ani vy nemůžete rozluštit ? Proč nepovažovat celou záhadu za posvátnou ? A proč nenechat posvátné na pokoji ?“
Myslím, že všichni máme neukojitelnou potřebu vědět.
„Ale ty už víš ! Právě jsem ti to řekl ! Ty ovšem nechceš znát Pravdu, chceš znát pravdu tak, jak jí rozumíš. To je největší překážkou na cestě k osvícení. Myslíte si, že pravdu již znáte ! Myslíte si, že všemu rozumíte. Proto přijímáte jen to, co odpovídá vašemu modelu, a odmítáte všechno, co mu neodpovídá. A tomu říkáte vědomost. Tomu říkáte ochota učit se. Nikdy se nemůžete nic naučit, dokud se uzavíráte všemu kromě své pravdy.
Proto budou někteří z vás považovat tuto knihu za rouhání - za dílo ďábla.
Ale nechť ti, kdo mají uši, poslouchají. Říkám vám tohle: Nikdy jste neměli umřít. Vaše fyzická forma byla stvořena jako úžasný nástroj umožňující vám zakoušet realitu, kterou vytváříte svou myslí, abyste mohli poznat své Já, jež vytváříte ve své duši.
Duše pojímá myšlenky, mysl tvoří, tělo zakouší. Je to uzavřený kruh. Duše se pak poznává ve své vlastní zkušenosti. Jestliže se ji nelíbí, co prožívá a cítí, jednoduše pojme novou představu Já.
Tělo začne brzy zakoušet nové zážitky. („Já jsem vzkříšení a Život.“ Jak si myslíte, že to udělal Ježíš ? Nebo nevěříte, že se to kdy stalo ? Věřte tomu. Stalo se to !)
Nicméně tohle je pravda: duše nikdy nepřeváží nad tělem a myslí. Stvořil jsem vás jako trojjedinou bytost. Jste tři bytosti v jedné a jste stvořeni podle obrazu Božího.
Všechny tři aspekty Já jsou si rovné. Každý aspekt má svou funkci, ale žádný není důležitější než dva zbývající.
Pojímat myšlenky - tvořit - zakoušet. Co vymyslíte, to vytvoříte, co vytvoříte, to zakusíte, co zakusíte, to vymyslíte.
Umožníte-li tělu, aby něco zakoušelo (například hojnost), vaše duše to brzy ucítí a vytvoří si nové pojetí sebe, čímž dá mysli novou myšlenku. Z této nové myšlenky vznikne nová zkušenost a tělo začne prožívat novou realitu jako trvalý stav bytí.
Vaše tělo, vaše mysl a vaše duše (duch) jsou jedinou entitou. Člověk je Boží mikrokosmos. Už chápeš, že jsem alfou a omegou - počátkem a koncem všeho.
Nyní ti vysvětlím největší tajemství: váš skutečný vztah ke mně.
VY JSTE MÉ TĚLO.
Co je vaše tělo ve vztahu k vaší mysli a duši, tím jste vy ve vztahu k mé mysli a duši. Proto:
Všechno, co prožívám a zakouším, prožívám a zakouším skrze vás.
Jako je vaše tělo, mysl a duše jednou entitou, tak jsou jednou entitou mé tělo, mysl a duše.
A proto Ježíš z Nazaretu mluvil pravdu, když říkal, „Já a Otec jsme jedno tělo“.
Nyní ti řeknu, že jsou ještě větší pravdy, které jednou poznáš. Neboť zatímco je člověk tělo Boží, já jsem tělo druhého.“
Chceš říci, že nejsi Bůh ?
„Jsem Bůh, jak ho dnes chápete. Jsem Bohyně, jak ji dnes chápete. Jsem Stvořitel všeho, co dnes znáte a zakoušíte, a vy jste mé děti... jako jsem já dítě druhého.“
Chceš mi říci, že i Bůh má svého Boha ?
„Říkám ti, že vaše vnímání nejvyšší reality je mnohem omezenější než vaše myšlení a že Pravda je méně omezená, než si umíte představit.
Ukazuji vám nepatrnou část nekonečna - a nekonečné lásky. (Větší část byste nepochopili, neboť stěží chápete i to málo.)“
Moment ! Chceš říci, že teď nemluvím s Bohem ?
„Už jsem ti řekl - jestliže pojímáte Boha jako vašeho stvořitele a pána - zatímco jste stvořiteli a pány svého těla - pak jsem váš Bůh. A je pravda, že se mnou mluvíš. Je to nádherný rozhovor, nemyslíš ?“
Nádherný nebo ne, měl jsem za to, že mluvím se skutečným Bohem. S Bohem všech Bohů. Prostě s šéfem.
„S tím také mluvíš. Věř mi. S tím mluvíš.“
Ty však říkáš, že v této kosmické hierarchii je někdo nad tebou.
„Nyní se snažíme dělat něco nemožného, snažíme se hovořit o něčem nevyslovitelném. Jak už jsem řekl, totéž dělá vaše náboženství. Dovol mi, abych to shrnul.
„Navždy“ je déle než si umíte představit. Věčnost je delší než „navždy“. Bůh je víc, než si myslíte. Bůh je energie, které říkáte představivost. Bůh je tvůrčí akt. Bůh je první myšlenka. A Bůh je poslední zážitek. A Bůh je všechno.
Pozoroval jsi někdy mikroskopem pohyb molekul a napadlo tě, „Bože, tam dole je celý vesmír. A ve vztahu k tomuto vesmíru se já, pozorovatel, musím cítit jako Bůh ! “ Zažil jsi někdy něco takového ?“
Myslím, že každý myslící člověk zažil něco podobného.
„Skutečně. Zahlédl jsi něco z toho, co ti teď ukazuji.
A co kdybych ti řekl, že tato realita, jejíž nepatrnou část jsi zahlédl, nikde nekončí ?“
Požádal bych tě o vysvětlení.
„Vezmi nejmenší část vesmíru, jakou si umíš představit. Představ si tu nepatrnou částici hmoty.“
Dobře.
„Nyní ji přeřízni napůl.“
Dobře.
„Co vidíš ?“
Dvě poloviny
„Přesně. Nyní obě přeřízni napůl. Co vidíš teď ?“
Dvě menší poloviny.
„Správně. Opět je přeřízni napůl, a znovu a znovu. Co zůstalo ?“
Stále menší částice.
„A kdy to skončí ? Kolikrát můžeš rozdělit hmotu, než přestane existovat ?“
Nevím. Myslím, že nikdy nepřestane existovat.
„Chceš říci, že hmotu nikdy nemůžeš zničit ? Že můžeš jen změnit její formu ?“
Zdá se.
„Něco ti řeknu: právě jsi poznal tajemství všeho života a nahlédl jsi do nekonečna.“
Tak dobře...
„Proč si myslíš, že nekonečno jde jen jedním směrem ?“
Takže... nekonečno nekončí ani dole, ani nahoře.
„Neexistuje ani nahoře, ani dole, ale já rozumím, co chceš říci.“
Jestliže není konec malého, pak není ani konec velkého.
„Správně.“
To znamená, že jestliže není konec velkého, neexistuje nic největšího. To znamená, že neexistuje Bůh.
„Nebo je možné - že Bůh je všechno a že neexistuje nic jiného.
Říkám vám tohle: JSEM TO, CO JSEM.
A VY JSTE TO, CO JSTE. Nemůžete nebýt. Můžete změnit svou formu jakkoli, ale nemůžete nebýt. Nemusíte však vědět, čím jste - takže zakoušíte jen polovinu.“
To by bylo peklo.
„Přesně tak. Nicméně k tomu nejste odsouzeni. Nemusíte tak žít navždy. Abyste se dostali z pekla - abyste se dostali z nevědomosti - musíte opět vědět.
Je mnoho způsobů a míst (dimenzí), kde to můžete udělat.
Právě teď jste v jedné z těch dimenzí. Vy ji nazýváte třetí dimenzí.“
A je mnoho dalších ?
„Neřekl jsem ti, že v mém království je mnoho paláců ? Neřekl bych ti to, kdyby to nebyla pravda.“
Takže peklo neexistuje - ne opravdu. Není žádné místo nebo dimenze, do které bychom byli navždy odsouzeni !
„Jaký by to mělo smysl ?
Jste však vždycky omezeni svým poznáním - neboť vy - my - jsme bytosti, které vytvářejí samy sebe.
Nemůžete být svým já, dokud nevíte, čím je. Proto vám byl dán tento život - abyste se mohli skutečně poznat. Pak poznáte, čím skutečně jste, a vytvoříte své já - a kruh se opět uzavře... jenže tentokrát je větší.
A tak se neustále vyvíjíte. Tento vývoj nemá žádné hranice.“
Tím chceš říci, že se mohu stát - odvážím se to vyslovit - dokonce i Bohem... jako jsi ty ?
„Co si o tom myslíš ?“
Nevím.
„Dokud to nevíš, Bohem se stát nemůžeš. Vzpomeň si na onen trojúhelník - na Svatou trojici: duch - mysl - tělo. Užívej vašeho symbolismu:
DUCH SVATÝ = INSPIRACE = MYŠLENKA
OTEC = RODIČOVSTVÍ = TVŮRČÍ AKT
SYN = POTOMEK = ZKUŠENOST
Syn zakouší realizaci tvůrčí myšlenky, která byla pojata Duchem svatým.
Umíš si představit, že bys byl jednoho dne Bohem ?“
Ve své nejdivočejší představivosti.
„Dobře, neboť vám říkám tohle: Už jste Bohy. Ale nevíte to.
Neřekl jsem vám, „Jste Bohové“ ?“
14
„Teď jsem ti to všechno vysvětlil. Život. Jak funguje. Jaký má smysl a cíl. Co bys chtěl ještě vědět ?“
Nenapadá mě žádná další otázka. Jsem naplněn vděčností za tento neuvěřitelný dialog. Byl tak obsažný. Když se podívám na svůj seznam otázek, vidím, že jsi odpověděl na prvních pět, týkajících se života, lidských vztahů, peněz, zaměstnání a zdraví. Původně jsem ti chtěl dát víc otázek, ale po této diskusi mi připadají nedůležité.
„Nicméně jsi je položil. Proto ti stručně odpovím na jednu po druhé. Teď, když jsme tak rychle probrali tuto látku...“
Jakou látku ?
„Látku, kterou jsem ti chtěl vysvětlit - teď, když jsme tak rychle probrali tuto látku, odpovím ti v rychlosti na zbytek tvých otázek.“
6. Jaké karmické ponaučení tu mám získat ? Co se snažím zvládnout ?
„Nic se tu neučíte. Není co se učit. Musíte se jen rozpomenout. Musíte se rozpomenout na Boha.
Co se snažíte zvládnout ? Snažíte se zvládnout zvládání samo.“
7. Existuje reinkarnace ? Kolik jsem měl životů ? Čím jsem v nich byl ? Je „karmický dluh“ realitou ?
„Překvapuje mě, že o tom někdo může pochybovat. Existuje tolik věrohodných informací o zážitcích z minulých životů. Někteří lidé, kteří se vrátili, popsali své zkušenosti tak podrobně, že je nepravděpodobné, že by si to všechno vymyslili jen proto, aby oklamali výzkumníky nebo své milované.
Ty jsi měl už 647 životů, když to chceš vědět přesně. Byl jsi v nich vším. Byl jsi králem i královnou, byl jsi nevolníkem. Učitelem, studentem, mistrem. Byl jsi ženou i mužem. Bojovníkem i pacifistou. Hrdinou i zbabělcem. Vrahem i osvoboditelem. Mudrcem i hlupákem. Byl jsi vším.
Neexistuje nic takového jako karmický dluh - ne v tom smyslu, jaký máš na mysli. Dluh je něco, co se musí zaplatit. Ty nemusíš dělat nic.
Přesto jsou věci, které chceš dělat, které chceš zakusit. A některá z tvých rozhodnutí závisí na tom, co jsi prožil dříve.
To, čemu říkáš karma, nelze slovy vysvětlit lépe.
Je-li karma vnitřní touhou růst, vyvíjet se, být lepším a větším a dívat se na minulé události jako na měřítko toho, čeho jsme dosáhli, pak karma existuje.
Karma od vás však nic nevyžaduje. Nic se od vás nikdy neočekává. Jste a vždycky jste byli svobodní.“
8. Občas mám pocit, že mám psychické schopnosti. Existují takové schopnosti ? Mám je já ? Je pravda, že lidé, kteří tvrdí, že mají psychické schopnosti, „čachrují s ďáblem“ ?
„Ano, psychické schopnosti existují a jsou lidé, kteří je mají. I ty je máš. Každý je má. Neexistuje člověk, který by neměl to, čemu říkáš psychické schopnosti; jsou jen lidé, kteří jich nepoužívají.
Užívání psychických schopností není nic víc než užívání šestého smyslu.
Samozřejmě že to není „čachrováni s ďáblem“, jinak bych vám takový smysl nedal. A navíc neexistuje žádný ďábel, s nímž byste mohli čachrovat.
Jednoho dne - možná v Druhé knize - ti vysvětlím, jak funguje psychická energie a psychické schopnosti.“
Bude vydána Druhá kniha ?
„Ano. Ale nejdříve dokončíme tuto knihu.“
9. Je v pořádku nechat si platit za to, že děláme dobro ? Jestliže se rozhodnu dělat dobro - Boží práci - mohu to dělat a zároveň být bohatý ? Nebo se to vzájemně vylučuje ?
„To jsem ti už vysvětlil.“
„Samozřejmě na sexualitě není nic špatného. Kdybych nechtěl, abyste hráli jisté hry, byl bych vám nedal potřebné hračky. Dáváš svým dětem takové věci, se kterými nechceš, aby si hráli ?
Hrajte si se sexualitou. Hrajte si. Je to úžasná zábava. Je to nejkrásnější zábava, kterou vám vaše tělo může dopřát.
Neničte však nevinnost, rozkoš a čistotu této zábavy zneužíváním sexuality. Neužívejte sexualitu za účelem získání moci, uspokojeni ega a dosažení jakýchkoli jiných cílů, které nemají nic společného s nejčistší radostí, extází a láskou - jež jsou zdrojem nového života. Nedal jsem vám nádherný prostředek k rozmnožování ?
Pokud jde o potlačování sexuální energie, o tom jsem již hovořil. Nic posvátného nebylo nikdy dosaženo potlačováním sexuality. Nicméně lidské touhy se mění s poznáním. Proto není neobvyklé, že někteří lidé touží po méně intenzívní sexuální aktivitě - nebo jakékoli tělesné aktivitě. Pro některé lidi je nejdůležitější aktivita duše.
Nikdo by neměl být odsuzován za své touhy - to je motto.
Odpověď na poslední část tvé otázky zní: Nemusíte mít důvod pro nic. Prostě buďte příčinou.
Buďte příčinou svého života.
Pamatuj si, že zkušenost vede k vytvoření pojmu Já, což vede k tvůrčí aktivitě, která vede k nové zkušenosti.
Chceš být člověkem, který chce mít sexuální styky bez lásky ? Buď jím. Buď jím tak dlouho, dokud tě to bude bavit. A to jediné, co ti v tom - a v čemkoli jiném - může zabránit, je tvá nově vznikající představa o tom, čím jsi.
Tak je to jednoduché - a zároveň tak složité.“
11. Proč jsi udělal sexualitu tak krásným zážitkem, když se jí máme vyhýbat ? Proč je nemorální nebo nezákonné všechno zábavné ?
„Na poslední část této otázky jsem ti právě odpověděl. Všechno zábavné není ani nemorální, ani nezákonné. Nicméně se musíte naučit definovat, co je v životě zábavné.
Někteří lidé nacházejí zábavu v tělesných rozkoších. Jiní v něčem úplně jiném. Všechno záleží na tom, čím si myslíte, že jste a co tu děláte.
O sexualitě lze říci mnohem víc - ale nic není důležitější než tohle: Sexualita je radost, avšak pro mnoho z vás je vším možným, jen ne radostí.
Sexualita je posvátná - ano. Posvátnost a radost jdou ruku v ruce, ale mnoho z vás si myslí, že tomu tak není.
Vaše postoje k sexualitě tvoří mikrokosmos vašich postojů k životu. Život by měl být radostí a oslavou, ale pro většinu lidí se stal zážitkem strachu, úzkosti, nedostatku, závisti, vzteku a tragédie. Totéž lze říci o sexualitě.
Potlačujete sexualitu stejně jako potlačujete život, místo abyste je plně vyjádřili.
Zneuctíváte sexualitu stejně jako zneuctíváte život; považujete ji za špatnou a zlou, místo abyste si uvědomili, že je to nejkrásnější dar a největší rozkoš.
Než začneš protestovat proti nařčení, že zneuctíváš život, podívej se na vaše kolektivní postoje k životu. Čtyři pětiny lidí považují život za utrpení, které musíte snášet, zatímco čekáte na skutečnou radost, která přijde po smrti.
Je ostuda, že si to myslí tolik lidí. A není divu, že považujete za ostudný akt, který vytváří život.
Sexuální energie je životní energie. Touha sblížit se s druhým, splynout s ním je základní dynamikou všeho živého. Vložil jsem ji do všeho, co existuje.
Morální zásady, náboženská omezení, společenská tabu a konvence vám prakticky znemožňují, abyste oslavovali svou existenci.
Od počátku času chtěli lidé milovat a být milováni. Ale zároveň od počátku času dělají všechno, co je v jejich moci, aby to znemožnili. Sexualita je vyjádřením lásky - lásky k druhému, lásky k sobě, lásky k životu. Měli byste ji tedy milovat ! (A také ji milujete, ale neodvažujete se to nikomu říci, abyste nebyli považováni za perverzní. Ale právě tato obava je perverzní.)
V naší příští knize budeme zkoumat dynamiku sexuality mnohem podrobněji, neboť sexualita má dalekosáhlé implikace.
Prozatím však vězte - a ty zejména: Nedal jsem vám nic hanebného. Není třeba, abyste skrývali své tělo a jeho funkce - ani svou lásku k ním a k druhým lidem.
Vaše televizní programy vám ukazují samé násilí, ale zdráhají se ukázat vám lásku. Celá vaše společnost dává přednost násilí.“
12. Existuje život na jiných planetách ? Navštívily nás bytosti z jiných planet ? Pozorují nás ? Dočkáme se důkazů mimozemského života ? Má každá životní forma svého Boha ? Jsi Bohem všeho ?
„Na první část otázky odpovídám ano. Na druhou ano. Na třetí ano. Na čtvrtou část nemohu odpovědět, protože bych musel předvídat budoucnost - což nechci.
O budoucnosti však budeme mluvit podrobněji v Druhé knize; a v Třetí knize budeme hovořit o mimozemském životě a o povaze Boha.“
Můj Bože. Bude vydána také Třetí kniha ?
„Dovol mi, abych ti nastínil plán.
První kniha obsahuje základní pravdy a základní poznání a zabývá se základními osobními problémy.
Druhá kniha bude obsahovat obecnější pravdy, vyšší poznání a bude se zabývat celosvětovými problémy.
Třetí kniha bude obsahovat nejobecnější pravdy, které jste dnes schopni pochopit, a bude se zabývat univerzálními problémy - problémy, kterými se zabývají všechny bytosti ve vesmíru.“
Rozumím. To je příkaz ?
„Ne. Jestliže se takto ptáš, pak jsi nepochopil nic z této knihy.
Ty sis zvolil napsat tuto práci - a ty jsi byl zvolen. Kruh je uzavřen.
Rozumíš ?“
Ano.
13. Zavládne někdy na Zemi utopie ? Zjeví se někdy Bůh lidem ? Existuje něco jako druhý příchod Kristův ? Přijde někdy konec světa - nebo apokalypsa, jak to je prorokováno v bibli ? Existuje jediné pravé náboženství ? A jestliže ano, které ?
„Odpověď na tuto otázku je velmi obsažná a bude náplní třetí knihy. V této úvodní knize jsem se omezil na osobní problémy a praktické otázky. Obecnějšími otázkami celosvětového a univerzálního charakteru se budu zabývat v následujících knihách.“
Je to tedy prozatím všechno ? Ukončíme nyní náš dialog ?
„Ty mi nerozumíš ?“
Rozumím ! Bylo to zábavné ! Končíme ?
„Potřebuješ si odpočinout. A tvoji čtenáři také. Musejí toho hodně strávit. Musejí o mnohém přemýšlet.
Neměj strach, že tě opouštím. Vždycky jsem s tebou. Budeš-li mít nějaké otázky - každodenní otázky - kdykoli se na mě můžeš obrátit. Nemusí to být ve formě knihy.
Tohle není jediný způsob, jakým k tobě hovořím. Poslouchej mě ve své duši. Poslouchej mě ve svém srdci. Poslouchej mě ve své mysli.
Poslouchej mě všude. Kdykoli budeš mít nějakou otázku, věz, že jsem na ni již odpověděl. Pak se podívej kolem sebe. Mou odpověď můžeš najít v nějakém již uveřejněném článku. V nějakém již napsaném kázání, které bude brzy proneseno. Ve filmu, který se právě natáčí. V písní, která byla včera složena. Ve slovech, která ti řekne tvá milovaná. V srdci nového přítele, s nímž se brzy seznámíš.
Má Pravda je přítomna v šepotu větru, v bublání potoka, ve hřmění bouře, v šumění deště.
Má Pravda je dotek země, vůně lilie, teplo slunce, přitažlivost měsíce.
Má Pravda - a tvá největší pomoc v době nouze - je tak strašlivá jako noční obloha a tak důvěřivá jako mumlání novorozence.
Je tak hlasitá jako tlukoucí srdce - a tak tichá jako naše společné nadechnutí.
Nikdy tě neopustím. Nemohu tě opustit, neboť jsi můj výtvor, má dcera, můj syn, můj cíl a mé...
Já.
Přijď ke mně, kdykoli a kdekoli budeš postrádat klid, kterým jsem.
Budu tam.
S Pravdou.
A Světlem.
A Láskou.“
(15)
NA ZÁVĚR
Od té doby, co jsem začal dostávat informace obsažené v této knize, od té doby, co jsem o ní začal mluvit s lidmi, odpovídám na mnoho dopisů. Vážím si každé otázky a upřímnosti, s jakou se mě lidé ptají. Lidé se chtějí dovědět víc, a já to chápu.
Rád bych odpověděl na každý dopis a každý telefon, ale není to možné. Trávil bych spoustu času odpovídáním na tytéž otázky. Proto jsem přemýšlel o tom, jak s vámi komunikovat lépe a přitom odpovědět na každou otázku.
Rozhodl jsem se, že každý měsíc napíšu dopis těm, kteří mají otázky a komentář týkající se tohoto dialogu. Tak budu schopen odpovědět na všechny otázky, aniž budu muset psát mnoho, mnoho jednotlivých dopisů. Uvědomuji si, že to není ten nejlepší způsob komunikace, a zajisté není osobní, ale v současné době nemohu dělat nic lepšího.
Měsíční dopis je k dostání na této adrese:
ReCreation
Postal Drawer 3475
Central Point, Oregon 97502
Zpočátku byl dopis zdarma, ale nikdy jsme netušili, jak velká po něm bude poptávka. V důsledku vzrůstajících nákladů žádáme zájemce, aby nám zaslali nejméně pětadvacet dolarů ročně, abychom mohli i nadále rozeslat dopis co možno největšímu množství lidí.
Těší mě, že se mnou můžete sdílet tento neobyčejný dialog. Přeji vám, abyste prožívali to nejkrásnější, co vám život nabízí, a uvědomovali si existenci Boha, který vám přináší klid, radost a lásku.
Neale Donald Walsch
zdroj: www.skola-ezoteriky.cz
