Příběhy andělů

Ve vysokých věžích Jižního dílu odvěkých království Neratu. Tam žila, dávno tomu již, jedna krásná tvář. Tam žila její zář. Princezna Merkata jak jasný slunce svit byla obklopena mnoha služebnými, jenž vykonávali, co vykonávat měli. A ty věže, neboť všechny budovy, to byly vysoké jen věže, bílé byly jako sníh. A stejně tak bílé i vlasy princezny. Spadaly ji kol tváře až k zemi snad a na temeni nádherný drdol zbytek z nich do uzlu vázal. A její oči modré jako studánky věčných jarních vod a její smích, tot smích tisíců zvonců v chrámech světla. Taková byla princezna Merkata v ten čas. Taková byla, než se vydala na předalekou pout, aby ztvrdila svou pečet žezla, aby vynalezla nový tvorstev rod.

Jednoho dne, jak slunko zapadalo v temnou noc, náhle vyjela z bílých palácových věží a zatím ještě nespatřil ji její rod. Jen sama s verným svým drakem brouzdala vzduchem mezi proudy světla . Na draku jela a její hříva jemných bílých vlasů jak sny padala na dávnou zemi. Tak ostříhala si je, ještě než vyšla ze světa toho, jenž domovem ji byl. Svět draků, elfů a bytostí všech rozličních, mezi nimiž i Sureti zdobili vládcovský jejích dvůr.

Aby našla novou zemi a nový svět, musela ujít drahný, drahný kus temného vesmíru. Však nakonec ho našla přec. Svět obývaný člověkem, svět obývaný bytostmi zatím tak nezkušenými, že scházel jejích tělům slib světla v nich. Proto Merkata řekla svému věrnému draku, necht jdou k tomu rodu a znovu rozžehnou v nich jiskru Božstva.

Však nebylo to snadné přec. Světlo vzdorovalo a nechtělo se stát součástí nových struktur a snů, jimž zvířata jménem lidé tehdy byli. A tak Merkata vzala jim ten nůž, jenž rozsekával světlo ve dví a sama se stala jedním z nich. Své srdce do vínku jim dala a tím nožem jejích sama sebe v světlo rozsekala. I stala se člověkem též. Tak přišla naděje na nový svět.

Však přišel též i její věrný druh, ten drak, aby ji chránil před vším nebezpečenstvím světa. Neb ona ted, když byla jednou z lidí těch, mohla se snadno stát terčem všelijakých nepravostí a mohlo zbít v ní jen velmi málo toho, co kdysi Merkatou bylo. Proto zůstal drak s ní a bdí nad ní i ted. Až doted ji chrání a ona stále chodí mezi lidmi, aby rozdávala lásku a soucit, jenž souzeny jsou ji. Vždyt jimi dávno byla a zas brzy bude ona sama, jakmile hned vydá se zpět do dob draků, elfů, skřítků na jejích snovou zem.

Tak vydejte se tam spolu s ní !

PS: Musím se přiznat, že mi tohle bylo vnuknuto z jiných rozměrů, takže to moje povídka tak úplně není.Takže jestli se vám líbila, poděkujte i lidu Neratu, že mi v tom pomohl. A mějte se krásně!!