Příběhy andělů

Nejdřív chci moc poděkovat Christi za její výborné postřehy ohledně článku O stranování, protože mi vnukly nápad mnohem výstižnější, nežli způsob, jakým jsem popisovala energie dříve.

Mužská a ženská energie tak, jak je chápeme my, totiž nejsou přesným rozdělením energií ve vesmíru. My ze západní civilizace máme tak nějak podvědomě za to, že ta činná energie čili ten, kdo koná, je vždy muž... zatím co ta pasivní složka energie, čili ten, kdo přímo nekoná, ale vnouká inspiraci ke konání, je žena. Už ve starém Řecku byly můzy chápány jako ženy a dobrodruzi jsou v bájích v drtivé většině muži. A stejně tak i Christi ve svém komentáři popisuje, jak se v ní po požití masa generuje mužská energie, zatím co při vegetariánské stravě se v těle generuje převážně ženská energie. Vůbec se nemusí bát, že by cokoli napsala špatně. Takhle to chápe naprostá většina lidí a vlastně i já sama a nebýt toho, že mi vnukla onu myšlenku, nedošlo by mi, že lze ty energie rozdělit mnohem výstižnějším způsobem.

To rozdělení není nic nového, jsou to složky jing a jang. A teď proč je to mnohem výstižnější?

Ono totiž jing je ona energie, která drží vše ve stálosti. Je to energie, která charakterizuje věčnou a neměnnou podstatu vaší duše. Kdybychom směs energií přirovnali k vahám, pak věčně se kývající ramena vah by byly dobrem a zlem, světlem a černotou, proměnnými složkami vesmíru, čili energií jangu. Ovšem tak jako se obě ramena kývají, musí je v jejích středu něco držet. Tam musí být něco stálého a věčného, pevný bod, který je neměnný a stálý a nikdo ho nikdy nedovede posunout, to je energie jingu.

Nebo ještě lepším příkladem je otáčení kola. Představte si svůj život jako otáčející se kolo. Síla která tím kolem otáčí a nutí vás dělat řadu bláznovin je síla jangu, neboli činnosti. Avšak pevná osa, okolo které se kolo otáčí a která je sama nehybná a avšak ona celé to kolo ze svého středu vytvořila a svým způsobem ho inspiruje k otáčení, to je síla jingu.

My v západní civilizaci si myslíme, že činný je vždy muž a že by žena měla na něho jen klidně čekat doma u plotny a všechno to nechat na něm. Jenže to je samosebou pitomost.

Síly jing a jang se podle mne nesprávně přirovnávají k ženskému a mužskému principu, protože muž nemusí být vždy ten, kdo koná a stejně tak naopak. Často potkávám holky, které jsou doslova nabyté činností a naopak kluky, kteří jsou spíše pomalejší v konání a přemýšlivější. Každý z nás se rodí se svoji vlastní směsí jingu a jangu a s vlastní rovnováhou obou složek energií uvnitř sebe. A všichni v sobě potřebujeme udržovat tuto svoji rovnováhu mezi činností a odpočíváním.

My na západě jsme z pohledu rovnováhy v přírodě a v našem životě naprostými zvrhlíky. Myslíme si totiž, že musíme neustále něco dělat, neustále pracovat a když nepracujeme, tak se mermomocí musíme bavit všelijakými sporty a vodeohrami a tím vším. Ergo požadujeme po sobě neustálý přísun energií jang a zcela odmítáme jing s tím, že to znamená, že když odpočíváme, jsme líní a lenost je špatná. A samozřejmě ruku v ruce s tím vším se tak i stravujeme. Požadujeme neustálý přísun masa a jiných vysokokalorických jangových potravin. Jenže takový životný stil je neudržitelný a pak dochází k různým psychózám, k násilnostem a všelijakým zvrácenostem mezi lidmi.

Naopak tu existují i skupiny obyvatel, u kterých je zase naprosto potlačována síla jangu a je u nich vyžadována pouze síla jingu. Jsou to mniši, kněží a to téměř ve všech náboženských spolcích západu i středního východu. Proč? Protože pro ně je přece pouze důležitá duše, asketická cesta bez jiné činnosti nežli modlení a práce na zahrádce, k čemuž často patří i stravování v němž se zřejmě nevyskytuje příliš mnoho hamburgerů. Navíc potlačují i svůj sexuální pud, což je vyloženě jangová složka života. A co z toho vychází? Mno, stačí se podívat na množství zneužitých chlapců nebo do bohatých dějin křetanské církve. Myslím, že tam najdeme mnohem víc násilí, než je jakkoli zdrávo.

Navíc v poslední době se vyskytuje řada skupin obyvatel, kteří se živí různými druhy veganství a rozdělených strav a tak podobně a myslí si, že nerovnovážným vyzvednutím jingu dojdou k osvícení. Ovšem po delší době zjištují, že jim to nějak neběží. K opozitu proti nim jsou tu hordy kuřáků s chutí na hamburgery a dobře propečené steaky, kteří naopak tráví život tím, že se nemůžou zastavit a zamyslet na tím, co vůbec dělají a jak se vůbec vůči ostatním chovají.

A jak z toho? Dobré je nalézt svoji vlastní rovnováhu mezi oběma složkami bytí, protože k vašemu vývoji jsou obě potřebné. U mě je to třeba tak, že se mi v životě střídají jingové a jangové dny. Protože jsem spíše jangový člověk, střídají se u mě zhruba tak dva dny činnosti, jangu s jedním dnem odpočínku, jingu. Samozřejmě že taky trochu odpočívám i v jangu a trochu jsem činná i v jingu. Jenže za jangových dnů je ten odpočínek krátký nebo také činný, ovšem klidnější činností a za jingu jsou moje činnosti spíše ty domácké a pomalejší, kdy můžu v klidu rozjímat nad vším, co mě zrovna trápí.

Stejně tak mi vyhovuje i střídání stravy, ovšem tady na jeden den masa spíše připadají dva dny zeleniny, protože jsem z jižní Evropy a mám spíše nastavený organizmus na tu zeleninu, ale tu a tam po těžké námaze mám teda i strašlivou chuť na maso či vajíčka.

Ve vesmíru třeba já osobně jako duše funguju také tak. Moje skutečné věčné Já je vlastně žena a velice mocná žena, samotný časoprostor, udržitelka toho. Ovšem drtivá většina mých převtělení jsou muži, kteří přímo konají a když se narodím jako žena, jsem také silný konající typ. Prostě moje věčné Já, jing vězí vždy v hlubinách své nekonečnosti, ono je vždy stejné jako jeden věčný okamžik. Avšak protože samo přímo ve své věčnosti není proměnné, vyvíjí se tím, že vytváří jangové složky svého vlastního Já. Ono samo ze sebe vytváří svůj protiklad, jang a posílá ho ve stále novějších a novějších převtěleních do různých částí vesmíru,aby se tam zapojilo do vesmírného konání.

Takže archanděl Samael jako chlap je vlastně dalším stvořením, převtělením mého Já, které též koná avšak v duchovních dimenzích. A přitom jsme oba jednou duší.

Mno teď to vypadá, že si odporuju s tím, že jsem tvrdila, že to nesouvisí s ženským a mužským principem. Ono totiž se skutečně stává, že se obě rozdělení překrývají, ale uvědomte si, kolik žen tady žije na světě a kolik z nich koná a v čistě ženských věcech jako je rození, výchova dětí a komunikace v jakémkoli odvětví průmyslu a služeb. Ergo ony mají duše, které fungují opačně nežli já a drtivou většinu svých jangů vytváří jako ženy, zatím co citlivost a věčnou myšlenku nejspíše uskutečňují jako muži. A největší skupina je tu těch, kteří to mají pomíchané. Takových, kteří si to prostě tvoří podle toho, jak je to napadne a jsou pomíchané na všech částech stvoření.

Mno abych se přiznala, tak pomíchaní jsme vlastně všichni, jen má každý jiný stupeň pomíchanosti. Skutečně nelze potkat bytost, která by měla pohlaví svého věčného já a svých převtělení tak, aby se přesně kryli s jingem a jangem a naopak nelze ani potkat takovou, co by je měla v úplném opozitu. To jsou až moc velké extrémy a každý z nás je něco mezi tím, ať už se blíží ke kterékoli straně extrému víc či míň.

Takže znovu docházíme k tomu, že náš život je vždy naší vlastní volbou. Budeme-li se snažit žív v rovnováze mezi všemi druhy extrémů, které vás jen napadnou, pak budeme spokojeni, ať už víc či míň. Ovšem vychýlíme-li se z té rovnováhy, pak nás začnou trápit různé psychycké, sociální a tělesné nemoci, kterými dnes trpí celá naše  společnost.

Tu a tam je potřeba vychýlit se z rovnováhy až téměř k úplnému extrému. Je to v obdobích, kdy je na nás vyvíjen výrazný tlak k transformaci.... takže teď vidíme, že stav naší společnosti je v těchto časech transformace Země koneckonců z hlediska kosmu celkem v pořádku. Avšak děje se tak jen proto, aby daný jedinec či celá společnost prošli procesem znovunalézání ztracené rovnováhy a tím postoupili na další úroveň poznání. Ať už s edané úrovně kryjí s úrovní dimenzí, nebo se jedná o poznání jediného člověka. Čím větší je daná výchylka z rovnováhy, tím většího poznání lze skrze ní nalézt a tím výše lze postoupit ve svém osvícení.

A vezmeme-li v úvahu, že my máme postoupit o dvě dimenzionální úrovně, pak si jasně můžeme domyslet, jak obrovská je naše výchyka z vesmírného řádu. To však neberte jako něco zlého. Naopak. Tato výchylka začala někdy v dobách okolo Ježíše a zvlášť s příchodem Křesťanství a byla naprosto nutná k rychlé transformaci lidstva. No vám třeba 2OOO let může připadat jako dlouhá doba, ale z vesmírného hlediska a poměrně dosti krátká... nicméně významná. A posledních 100 let je ještě významnější. Dnešní doba je naprosto klíčová.

Takže směle do toho!! A měte se krásně!

Čus!!