(4)

KAPITOLA 4

Strážní andělé

Náš strážný anděl je s námi po celý život. Přichází k nám v okamži­ku našeho narození. Nikdo nejde po své cestě na planetě Zemi sám. Kdybychom jenom věděli, kolik pomoci všude kolem nás v duchov­ním světě je, necítili bychom se tak zranitelní a osamoceni. Pří­tomnost této pomoci si začínáme uvědomovat často jen v období krizí.

Mary Millerová mi napsala příběh, který se stal jejímu synovi a kte­rý se týká jeho strážného anděla.

Můj příběh o andělech se datuje k roku 1980, kdy můj syn začal řídit auto. Jednou, když se nevrátil domů do půlnoci, jsem se začala strašně bát o jeho bezpečí. Pak mě můj vnitřní hlas začal pobízet, abych poprosila jeho strážného anděla o pomoc. Můj strach byl okamžitě vystřídán tvrdým spánkem.

Příští den u snídaně mi syn vyprávěl o podivném zážitku, který zažil na cestě domů. Asi míli od domova mu klesla hlava a usnul. Pak uslyšel zvláštní hlas, který volal jeho jméno – byl to zcela specifický hlas – „ne tvůj,  mami, nebo otcův, ani kohokoli jiného, koho znám. Ale zcela jistě bych ten hlas poznal, kdybych jej znovu uslyšel.“

Ani jeden jsme nezapochybovali o tom, že to byl hlas jeho strážného anděla. Není třeba říkat, že od té doby nedám na anděly dopustit. Kéž je taková Boží pomoc stále při nás.

Zbožňuji příběh, o který se se mnou podělila Mary. Tento příběh ukazuje, jak jsme všichni silně navzájem spojeni. Kdyby každá mat­ka, která se strachuje o své dítě, požádala strážného anděla svého dítěte, aby jej chránil — a pak by se uvolnila a důvěřovala by této ochraně, svět by se stal lehčím a bezpečnějším místem.

Většina rodičů si myslí, že se chovají správně, když se o své děti strachují. Ale není to pravda. Strach je těžká, hutná a negativní vibrace. Když ji nasměrujeme silou ke svým milovaným dětem, které jsou na nás psychicky napojeni, vystavujeme své dítě nemo­ci, nebezpečí a negativním vlivům. Černý, těžký strach a energie starostí může způsobit, že naše dítě onemocní.

Když ke svým dětem vysíláme lásku, léčivé a pozitivní myšlenky, obklopujeme je ochrannou silou plnou radosti. Jestliže k tomu na­víc požádáme strážného anděla našeho dítěte, aby jeho či ji ochraňoval, otevře naše milující energie tomuto strážnému andělovi ces­tu, aby se mohl s dítětem blíže spojit.

Samozřejmě, že to můžeme udělat pro kohokoliv, ať už je to pří­tel nebo někdo cizí. Láska je energie, která otevírá srdce druhých, a my tuto milující energii směrujeme pomocí svých myšlenek. Když pošleme ryzí paprsky lásky lidem, andělské síly se s nimi mohou spojit a začnou se dít zázraky. A ještě mocnější je, když dáme an­dělům pokyn, aby pomáhali.

Naslouchejte své intuici a posílejte lásku lidem, kteří se ocitají v nouzi, v nebezpečí, kteří zažívají bolest nebo smutek. Když míjíte nemocnici, požádejte léčebné anděly, aby pomohli těm, co to potřebují. Vaše milující prosba umožní andělům přijít blíže a léčit mnohem efektivněji.

Andělé léčí také zvířata. Pokud víte o nějakém zvířeti, které je v tísni, požádejte anděla, aby mu pomohl. Urychlí to uzdravování takového zvířete.

Když budete přemýšlet o oblasti válečného konfliktu, nezaměřuj­te svoji pozornost na to špatné, co se tam odehrává. To podporuje temnotu. Místo toho si živě představujte, jak do této oblasti proniká světlo. Požádejte anděla, aby pomohl lidem, kteří tam žijí. Vaše modlitby se tak stanou pro anděly osvětlenou cestou, po které tam mohou vstoupit a pomoci.

Jestliže slyšíme, čteme nebo vidíme špatné zprávy v mediích, mů­žeme se na chvíli zastavit a poslat do takové oblasti světelnou ener­gii. Pomůže to víc, než si uvědomujeme. Láska a světlo, které posílá­me, může zabránit neštěstí, může pomoci ostatním, nebo je může i léčit. Každý z nás hraje na naší planetě nějakou důležitou roli. Můžete si myslet, že vaše troška nemůže nic změnit, ale když se to se­čte s energií, kterou vysílají ostatní, vytvoří to obrovskou vlnu světla, která může pomoci učinit mohutné změny, jež léčí lidi a místa.

Zlo, nebo strašné pocity oddělenosti od Prapodstaty, jak já to na­zývám, se světla bojí. Posíláním světelných vln do myslí „špatných“ lidí a vůdců, kteří povyšují svoji osobní sílu nad duchovní růst lidí, kterým vládnou, se vymyje potřeba vlády a zneužívání, a je tak umožněno, aby se zase navrátila svoboda.

Když posíláme milující myšlenky ostatním,

vytváříme tak světelné mosty,

po kterých mohou kráčet andělé.

(5)

KAPITOLA 5

Andělé jsou vždy nablízku

Poté, co se přede mnou andělé zjevili, jsem byla velmi vzrušena myšlenkou na svůj cyklus přednášek o „léčebném a psychotronic­kém rozvoji“ a doufala jsem, že dokážu udržet svoji vibraci v dostateč­ně ustáleném stavu tak, aby ke mně mohli přijít blíž.

Můj duchovní vůdce mi řekl, že andělé pracují na zlatém paprs­ku a samozřejmě i já viděla tyto léčebné anděly jako bělavou zlatou barvu. Měli barvu jako andělská bytost, která ke mně přišla v okamži­ku mého zoufalství a která byla asi sedm stop vysoká.

Můj duchovní vůdce mi řekl: „Zlatá je barvou moudrosti a zcela bezpodmínečné lásky. Když léčíš pomocí těchto andělů, je to zlatá energie.

Andělská energie v sobě obsahuje sluneční teplo, a když je ve va­ší blízkosti anděl, nikdy nebudete pociťovat chlad.“

K tomu ještě dodal, že andělé jsou nám stále na blízku, a když pra­cujeme s andělskou energií, identifikujeme se s bytostí, která se právě v takové blízkosti nachází.

Tak jsme během kurzu seděli tiše a představovali si, jak zaplňu­jeme místnost zlatým světlem, až se nakonec ocitáme v ustáleném zlatém prostoru.

Než hodina začala, bylo mi řečeno, abych každého požádala, aby se svýma rukama dotkl své vlastní aury. Poté jsme byli přichystáni pozvat anděly, aby se naší aury dotkli oni. To nám dá možnost cítit milující energii andělských bytostí, které čekají na to, aby nám všem pomohli.

Takže jsem všechny požádala, aby se snažili ucítit svýma rukama svoji auru a poté ji pohladit. Všichni to můžeme dokázat tak, že po­stupně přibližujeme své ruce blíž a blíž k svému tělu, dokud neucítíme lehký odpor nebo jemné chvění okraje své aury. Je to praktic­ký způsob, jak vyrovnávat jakékoli díry nebo nerovná místa, které se v naší auře mohou vyskytnout, a být tak více chráněni. Většina li­dí to zažívá jako chladivé uklidnění.

Naše aura je naším ochranným elektromagnetickým polem. Je tvořena našimi myšlenkami. Plané myšlenky znamenají, že máme slabou auru, která nás nechrání před činy nebo myšlenkami ostatních. Silné, pozitivní a milující myšlenky zajišťují pevnou ochran­nou auru. Negativní myšlenky vytvářejí v našich aurách díry, a když jsme ve stavu šoku, naše aura často zcela mizí a my jsme velmi zra­nitelní vůči vnějším silám.

Většina z nás už viděla obrázky svatých, guru a posvěcených lidí, kteří mají okolo své hlavy nádhernou zlatou svatozář nebo zlatou auru okolo svých těl. Jsou to barvy jejich ryzích a duchovních myš­lenek, jak je spatřili ti, kdož byli schopni aury vidět.

Skoro všichni jsme viděli okolo místnosti, kde se kurz konal, prstenec andělů, kteří byli přitaženi naší výzvou a čekali, až budou moci pomáhat. Každá osoba ve třídě vyzvala nějakého anděla, aby se přiblížil a pohladil její auru. Ukázalo se, že je to zcela odlišné od zklidňování své vlastní aury. Byl to velmi silný pocit a několik lidí propuklo v pláč.

Jedna z účastnic kurzu nám vyprávěla o tom, co se jí stalo. Trpěla ochromující bolestí hlavy, která trvala celý den, a ona si zoufale přála, aby k ní přišel anděl. Myslela si, že by jí mohl od těch strašných bolestí pomoci, ale nikdo se neobjevil. Místo toho si okolo ní pohrával maličký cherubín. Usmíval se a byl plný rozšafného vese­lí, ale stále jen kroužil sem a tam nad její hlavou.

Stále mu říkala: „Pohlaď moji auru“, ale on se jen usmíval a po­hrával si nad její hlavou. Čím se cítila být víc frustrovaná, tím víc se cherubínek usmíval a lehce se nad ní vznášel. Nicméně, když mávl křídly a nakonec zmizel, po bolesti hlavy nezbyla ani stopa !

Na tomto kurzu bylo přítomno několik zkušených léčitelů. Požáda­la jsem je, aby se oprostili od veškeré předpojatosti, vyprázdnili svo­ji mysl a položili své ruce na auru osoby, se kterou právě pracovali, a nechali skrze sebe pracovat anděly. Většina z nich byla ohrome­na. Skutečně cítili, jak jimi protéká mocná síla andělů.

Téměř to samé se děje tehdy, když se otevřeme a staneme se při­jímacím kanálem pro spirituální léčení. Čím jsme jako takový přijí­mací kanál průzračnější, tím námi proudí více božské léčivé energie. Nicméně léčení pomocí andělů vyvolává zcela jiný pocit. Ve skutečnosti se dá říci, že je tento pocit „zlatý“.

Jeden z účastníků mi následně napsal tento dopis.

Když jste nás na vašem léčebním kurzu seznámila s anděly, mohl jsem skutečně cítit velmi jasnou a mocnou energii. Zvlášť nádherný pocit jsem prožíval při tom, když jsem se, spolu s mladou ženou, kterou jsem léčil, odebral pro léčebnou energii s těmito anděly božské Prapodstatě. Od té doby žádám anděly, aby mě navštěvovali každý den. I když je nevidím, vždy pociťuji jejich teplou, milující přítomnost a dokázali, že jsem překonal i velmi těžké časy !  Požádal jsem je, aby přišli, až budu na vašem setkání, a oni opravdu přišli a já cítím, že předvedli skutečně nejzázračnější léčení !

Andělé léčí jasem.

(6)

KAPITOLA 6

Léčebná síla odpuštění

Poprvé jsem se setkala s Lynfou Daviesovou na jednom ze svých kurzů „Léčení pomocí andělů“. Hned jsem si jí všimla, protože okolo sebe šířila pocit tepla a radosti.

V průběhu tohoto kurzu se s námi podělila o svůj příběh. Když jí bylo třináct, byla znásilněna. Manželství se jí rozpadlo. A stejně tak i následující velmi problematický vztah. Utrpení, spojené s těmito vzpomínkami, bylo natolik intenzivní, že návštěva poradny nebo podobných terapií jí naháněla strach.

Pochopila, že má možnost volby. Může buď nadále žít se svým utr­pením a bolestí, nebo může najít způsob, jak se toho zbavit a násled­ně odpustit, aby tak mohla znovu začít normálně žít.

Zvolila metodu „znovuzrození“, protože to není postaveno tolik na inteligenci a myšlení jako jiné terapie, a rozhodla se, že je tím možné vyléčit naprosto cokoli — ať je to jak chce bolestné. S tímto odhodláním začala na sobě spolu se svým léčitelem pracovat. Uvá­dím zde příběh toho, co následně zažila.

Po tomto rozhodnutí jsem začala trpět něčím, co jsem pokládala za poruchu trávení – byla to skutečně značná bolest kolem srdce. Během dalšího sezení, když jsem dýchala jako obyčejně, jsem náhle uslyšela a ucítila přímo nad svojí hlavou šustot křídel. Všechno se zcela uklidnilo a svým vnitřním zrakem jsem okolo sebe uviděla obrovská bílá křídla. Cítila jsem se jimi býti zcela pohlcena a naprosto v bezpečí. A pak jsem uviděla tvář nějakého muže, který na mě dolů zhlížel. Vypadal spíš jako anděl z filmu Wima Wendera „ Wings of Desire“ – ohromný, silný a velmi, velmi něžný.

Řekl mi, že mé srdce je zlomené. Řekl, že to trvá už velmi dlouho a že ke mně přišel proto, aby jej dal zase dohromady. Cítila jsem ve svém srdci i okolo něj velmi teplý pocit – obrovskou energii a také pocit míru a jistotu, že je vše v pořádku a že jsem v bezpečí. Ke konci sezení byla bolest pryč a já mohu nyní o svém znásilnění hovořit mnohem lehčeji a bez pocitu bolesti.

Jsem poměrně dost přízemní člověk – ale od tohoto sezení využívám andělské obrázky a cítím se být ochraňována a opečovávána, což je pro mě naprosto nový pocit.

Když dáme najevo svá odhodlání a otevřeme se všem novým možnostem, začnou se dít zázraky. Annie Rossiterová se svěřila se svojí historkou, která se odehrála po jednom kurzu.

Diano, byla jsem na jednom z vašich kurzů. Otec mě jako dítě znásilnil a já jsem se snažila pochopit, proč jsem si vybrala zrovna tyto rodiče. Během kurzu jsem zjistila, kolik mám v sobě zloby, která je nasměrována k mým rodičům.

Vy jste mi pomohla se jí zbavit. To samo o sobě byl dosti ohromující zážitek. Vrátila jsem se domů a cítila jsem se být otřesena v samých základech, ale ne nepříjemným způsobem. Prostě jsem jen potřebovala meditovat a být v tichu a klidu. Tím, že jsem ze sebe nechala odejít všechnu zlobu, jsem se cítila být prázdná. Ačkoli jste mě uvedla do stavu, kdy jsem do sebe dýchala lásku, chtěla jsem víc. Potřebovala jsem lásku, abych zaplnila prázdnotu v místech, kde předtím byla zloba.

Lehla jsem si na postel a vnitřně jsem se ztišila. Uslyšela jsem velmi jemný zvuk, podobající se šumění perutí. Pak jsem ve své mysli uviděla bílé anděly s nádhernými bílými křídly a zažívala jsem obrovský pocit lásky, která mě naplňovala.

Tato událost na mě měla skutečně hluboký vliv. Už v sobě nepociťuji vůbec žádnou zlobu. Před tím jsem za svůj život vinila svého otce. Nyní je to pryč.

Andělé mohou naše srdce naplnit láskou.

(7)

KAPITOLA 7

Andělé a děti

Děti, předtím než se jejich paměť zcela uzavře, díky působení těžké vibrace planety Země, často s duchovním světem komunikují a mo­hou si opakovaně vybavit své minulé životy. Jedna maminka mi vy­právěla, co jí jednou řekl její tříletý syn: „Víš ty co, mami, je to le­grační mít tyhle nohy. Předtím byly hnědé.“

Velké množství dětí, zvláště pak těch, které nemají žádné souro­zence, nebo jsou osamělé, si hrají s neviditelnými kamarády. Tito kamarádi, kteří jsou pro dospělé oko neviditelní, jsou pro tyto ma­ličké, kteří mají stále ještě oči vidící duchovní království, naprosto reální a viditelní.

Takové děti jsou též otevřeny tomu, aby viděly skřítky a anděly. U dítěte je pravá polovina mozku pro takové zážitky přirozeně otevřena. Když se naše pravá polovina mozku zcela vyvine, máme silnější intuici, psychiku i představivost. Je to ta strana mozku, kte­rá ovládá léčení, možnost být médiem, dále tvůrčí a uměleckou čin­nost. Nicméně v naší kultuře inklinujeme k logickému myšlení a do­konale oznámkované školní práci s důrazem na soutěživost a úspěch. Když naše děti ve věku pěti let vstoupí do vzdělávacího systému to­hoto druhu, jejich přirozená intuice, tvořivost a představivost se nevyhnutelně uzavřou. Většina dětí v období mezi pátým a desá­tým rokem přestává být v kontaktu s duchovními dětmi, skřítky a anděly.

Až budeme ctít rovnocennost rozvoje pravé a levé poloviny moz­ku, dojde k transformaci celé naší planety Země. Pak tu budou exi­stovat lidé na vyšší duchovní úrovni, kteří budou mít přístup k mno­hem většímu potenciálu a budou žít na vyšší úrovni uvědomění.

Jeanne Sladeová mi vyprávěla svůj příběh rozkošným zpěvným velšským akcentem. Jako většina Keltů i ona je přirozeným médiem a byla jím, kam až sahá její paměť. Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí a vyrůstala ve starém stavení v samém srdci Walesu. Číslo toho­to domu bylo 33. Každé domovní číslo má svojí vibraci. Řekla mi, že číslo 11 je obzvlášť dobré pro rozvoj intuice, jasnovidnosti a duchov­ních schopností. Dům s číslem 22 má vibraci bezbřehého potenciálu a život v domě s číslem 33 znamená, že je vše možné !

Jako dítě, které bylo stále zasněné a citlivé na parapsychologické jevy, viděla a hovořila s anděly. Její matka pro to postrádala jakéko­li pochopení a často ji posílala do jejího pokoje, kde Jeanne trávila většinu času o samotě. Když hovořila o andělech se svojí babičkou, řekla jí tato stará žena, aby si nevymýšlela !  Když jí říkali, že její rea­lita je smyšlenka, bylo to pro ni značně matoucí. Nicméně stále po­ciťovala pomoc, kterou jí poskytovala přítomnost jejího strážného anděla.

Když jí potom bylo sedm let, bylo toto tiché a senzitivní dítě zne­užito svým učitelem ve škole. Dětským uvažováním si myslela, že to nějakým způsobem musí být její vina. Že se určitě chová nějak špat­ně, když se jí taková věc stala, a nikomu o tom neřekla. Od té doby svého strážného anděla už neviděla. Vinou traumatu ztráty své ne­vinnosti a své duchovní podpory potlačila vzpomínky, týkající se zne­užití a andělů.

V dospělosti se jí během terapie všechny vzpomínky na zneužití vrátily. Konečně učinila konec svému utrpení a to jedinou možnou cestou — odpustila svému pachateli. V okamžiku odpuštění vykřik­la: „Ach, vidím zase svého anděla.“ Uvědomila si, že protože si ja­ko dítě myslela, že se zachovala špatně a že znásilnění byla její vi­na, získala v sobě pocit, že si svého strážného anděla nezaslouží. Kvůli tomuto přesvědčení už ho pak nemohla vidět.

Jeannina dcera, která se zabývá jasnovidectvím, byla schopna ko­munikovat s Jeanninou babičkou, která zemřela. Tato babička jí řekla, že seslala Jeanně duchovního vůdce, aby jí pomohl s jejími potlačenými vzpomínkami, protože cítila, že se v jejím dětství velmi provinila.

Ukázalo se, že Jeannina babička byla také médium. Když říkala Jeanně, která byla ještě dítě, aby si o andělech nevymýšlela ne­smysly, ve skutečnosti sama anděly viděla.

Pravděpodobně si její babička, když byla ještě na živu, myslela, že když popře existenci andělů, pomůže tak dítěti v tom, aby bylo „nor­málnější a pro druhé přijatelnější“. Z vyšší perspektivy duchovního světa pochopila, jakou škodu napáchala, a snažila se to napravit.

Nyní, ačkoli Jeanna anděly neviděla, pociťovala a zažívala obrov­skou lásku, vycházející z jejich přítomnosti.

Takové příběhy z dětství mi velmi často připomenou pohádku „Císařovy nové šaty“. V tomto příběhu rozhlásili dva podvodníci u dvora, že umí upříst kouzelné šaty. Jestliže je kupující čestný a ho­den svého postavení, bude schopen tu nádhernou látku spatřit, ale jestliže je kupující hloupý a nepoctivý, bude pro něj látka neviditel­ná. Nikdo nechtěl připustit, že ty nákladné šaty nevidí. Sám císař předstíral, že své nové šaty vidí, protože si myslel, že kdyby připus­til, že je nevidí, každý by poznal, jak je hloupý a nečestný. Tak vyšel ven do města bez šatů a všichni předstírali, jak jeho nové šaty obdi­vují, pro případ, že by mohli být považováni za hlupáky a nečestné li­di. Jen dítě vykřiklo: „Císař nemá nic na sobě.“

Dítě ve své nevinnosti vysloví pravdu tam,

kde většina dospělých ze strachu ze zesměšnění popře,

že vidí anděla.

(8)

KAPITOLA 8

Andělé míru

Nikdy jsem neslyšela dokonce ani o andělech míru, ale když jsem je uviděla, věděla jsem okamžitě, že to jsou oni. Byli větší než andělé, kteří léčí, a měli odlišnou barvu. Tyto nádherné zářivé bytosti byly šlehačkově bílé a načechrané s velkými jemnými křídly. Jinak je ne­dokážu popsat. Vyzařovaly teplo a pocit lehkosti a neuvěřitelného klidu.

O pár dní později, poté, co jsem si existenci těchto andělů popr­vé uvědomila, jsem pořádala kurz o vnitřním míru. Pravděpodobně to byl důvod, proč se mi ukázali. Jeden z účastníků, okouzlující a velmi milý muž pracující ve městě, přišel na tento kurz o vnitřním míru, aby se zbavil stresu. Bylo mně hned jasné, že nemá o duchov­ním světě ani potuchy. Během jednoho cvičení jsem si začala uvě­domovat, že za ním stojí jeden z andělů míru a objímá svými kříd­ly jeho solar plexus. Na okamžik jsem zaváhala, zda mu to mám říci, nebo ne. Samozřejmě jsem ho nechtěla vyděsit. Na druhé straně jsem nechtěla propást příležitost, která by pro něj mohla být velmi důležitá. Tak jsem mu řekla, že ho anděl míru objímá svými křídly, a jestli se chce zaklonit a opřít se o něj, že ho bude držet. Bez vá­hání tak učinil a následně mi řekl, že to byl báječný a příjemný zá­žitek. Cítil se tím být nadšený a inspirovaný.

Skutečně doufám, že si s sebou odnesl mír v duši.

O pár měsíců později jsem se opět chystala učit na víkendovém kurzu, týkajícím se vnitřního míru. Byla jsem v místním bazénu a jak jsem tak plavala a přemýšlela jsem o kurzu, moje mysl se pravděpodobně musela zcela zklidnit a být otevřená, neboť náhle řekl nějaký hlas:

„Chceme, abys předala důležité poselství těm, které jsme tento víkend svedli dohromady. Mír musí být rozšířen a toho může být do­cíleno pouze v duších jednotlivců, kteří jsou připraveni vzdát se svého souboje s druhými lidmi. Mír znamená naprosté odevzdání se pocitu soudržnosti bez dokazování, že já jsem lepší než někdo jiný.“

„Přesvědči každého, aby si ve svém domě vytvořil koutek míru. Nemusí to znamenat zapálení svíček, krystaly nebo rituály. Je tím zamýšlen prostor, ve kterém máte jen míruplné myšlenky. Tento prostor může tvořit třeba jen židle, ale v okamžiku, kdy si takové místo vyberete, nikdy tam nevstupujte, dokud se vaše mysl neuklid­ní a neurovná. Takové malé zákoutí je jako semínko míru. Bude klí­čit a růst a měnit se ze slabého stonku, až se z něj stane rozlehlý ochranitelský dub, který zaplní a ochrání váš domov.

Začněte tím, že zasadíte do svého domova jedno semínko míru. Pak zasazujte pomalu další a další i do jiných míst. S ostatními stejně smýšlejícími lidmi vybírejte další rozličná místa. Může to být telefon­ní budka ve vaší ulici nebo nějaké zákoutí ve městě, kde bydlíte. Když každý z vás vstoupí do takového malého prostoru pouze s poklidný­mi myšlenkami pokaždé, když se ocitne v jeho blízkosti, pak i když to bude trvat jen chviličku, pěstuje a rozvíjí místo plné míru.

Ne všechny, ale velká většina stromů představují pevnou půdu pro mír na planetě Zemi. Pokud se cítíte být vyrovnaní a klidní a míjíte nějaký takový strom, zastavte se, vydechněte tento vnitřní mír do stromu a nadechněte mír z tohoto stromu zase zpět. Pomůže to posílit mírová místa na Zemi a vám to pomůže stát se oporou mí­ru — někým, kdo může mír šířit.“

Spirituálním zákonem je, že to, na co se soustředíme, nabývá na rozměrech. Anděl míru mi předal toto poselství:

Soustřeď se na mír a strach se rozplyne.

Soustřeď se na lásku a nenávist zmizí.

Soustřeď se na radost a zármutek se vypaří.

Pěstuj květiny a plevel nezapustí kořeny.

 Zdroj: www.vesmirni-lide.cz