Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o člověku, kouzelníkovi a mudrci

5. 3. 2010

Jednou se potkali Kouzelník a Starý Mudrc.

„Mohu z každého, i toho z nejnešťastnějšího nebo nejchudšího člověka, udělat šťastného,“ pochlubil se Kouzelník.

„Jak?“  zajímal se Mudrc

„Dám člověku všechno, co se mu zachce, a všechna jeho posvátná přání se splní,“ pravil Kouzelník.

Ale Mudrc se jen usmál.

„Co!? Ty pochybuješ o mých schopnostech?“ urazil se Kouzelník,

„Jsem si jist, že můžeš splnit jakékoliv přání,“ opáčil Mudrc, „ale myslím si, že ke štěstí to nestačí.“

„I když jsi moudrý, jsem připraven ti dokázat svoji pravdu!“ řekl Kouzelník.“ Udělám šťastným toho nejnešťastnějšího,“ dodal a vypravil se do městské tržnice.

U vchodu do tržnice uviděl člověka v hadrech, který seděl na zemi a plakal.

„Proč pláčeš?“ zeptal se Kouzelník.

„Jak bych neplakal,“ divil se člověk. „Jsem tak chudý, že si nemůžu koupit ani jídlo. Jsem tak chudý, že si mě žádná dívka nevezme za manžela. Jsem ten nejnešťastnější člověk na světě.“

„Já ti pomůžu,“ pravil Kouzelník. Byl rád, že tak rychle našel nešťastného, kterému může pomoci, a tak dokázat Mudrci svou pravdu. „Jsem kouzelník a mohu splnit jakékoliv tvé přání.“

„Já na kouzelníky nevěřím,“ odpověděl smutně člověk.

„V každém případě si zkontroluj své kapsy.“

„Že se nestydíš, posmívat se nešťastným? Kromě děr v nich nic nemám…“

Ale nakonec člověk přece jen zasunul ruku do kapsy a ke svému velkému překvapení tam našel naplněnou peněženku. Otevřel ji a byl omráčen leskem zlatých mincí.

„No tohle!„ vykřikl člověk.

„A teď mi věříš?“ zeptal se Kouzelník.

„Ano!“

„Tak popros o cokoliv, co si jen budeš přát.“

„Chci hezkou ženu, dům, krávu a zahradu,“ řekl člověk po krátkém rozmyšlení.

„Budeš mít hezkou ženu, dům, krávu i zahrádku. A pokud si budeš ještě něco přát, křikni třikrát: „Kouzelníku, přijď ke mně!!“ a já přijdu.“

Kouzelník splnil všechna přání člověka a vypravil se za Mudrcem, aby mu pověděl o svém úspěchu.

„Dal jsem chudákovi všechno, co potřeboval. Už si na mě nikdy  nevzpomene.“

„Počkáme, než se začneme radovat,“  odpověděl Mudrc.

Čas ubíhal. Až v jeden překrásný den uslyšel Kouzelník volání člověka.

„Co se stalo?“ podivil se Kouzelník a stoupl si před něho.

„Jsem ten nejnešťastnější člověk na světě, celé dny pracuji na zahrádce a v sadu, abych nakrmil rodinu. Moje manželka chce, abych koupil nový dům, ale já na něj nemám peníze. Chtěl jsem dokonce prodat krávu, ale děti potřebují mléko.“

„Nebuď smutný,“ řekl překvapeně Kouzelník „nyní  budeš mít  hodně peněz a budeš si moci  koupit všechno, co budeš chtít. A nezapomínej, že mě můžeš kdykoliv zavolat.“

Od té doby žil člověk v bohatství. Kouzelník přišel k Mudrci a pověděl mu o tom, co se stalo.

„Nyní má člověk všechno, co potřebuje a pokud ne, tak si to může koupit. Myslím si, že náš spor jsem vyhrál.“

„Nespěchej,“ odpověděl Mudrc. „Jsou věci, které si nelze koupit za peníze. Raději ještě chvilku počkáme.“

A skutečně, uplynul nějaký čas a člověk znovu volal Kouzelníka.

„Jsem ti k službám,“ pravil Kouzelník  „ale dovol mi, abych ti nejdřív položil otázku.“

„ Ptej se rychle! Nemohu už dlouho trpět!“

„Vždyť si můžeš koupit všechno, co si jenom přeješ. Co ještě potřebuješ ke svému štěstí?“

„A to si myslíš, že jsem tě pozval jen na kus řeči? Pozval jsem Tě právě proto, že jsem ten nejnešťastnější člověk na světě,“ rozhořčil se člověk. „Mám skutečně všechno, ale to mě už omrzelo. Chci mít více! Chci, aby všichni věděli, že jsem bohatý, aby si mě za to vážili. Chci mít nad ostatními lidmi moc, chci být vládcem! Chci, aby  se moje sláva donesla celému světu.“

„Dobře, budeš známým a váženým vladařem,“ pravil zaskočený Kouzelník a znovu šel za Mudrcem.

„No, co mu ještě bude chybět?“ zvolal zoufalý Kouzelník. „Nerozumím tomu!“

„Buď trochu trpělivý a sám uvidíš.“

Mudrc měl pravdu. Zanedlouho člověk zase pozval Kouzelníka. 

„No, a co teď?“ zeptal se Kouzelník.

„Já se chci stát kouzelníkem. Chci dělat zázraky jako ty. Chci plnit jakákoliv přání lidí. Budou si mě za to vážit, stanu se nejznámějším kouzelníkem. Budu řídit celý svět. Všichni lidé na mě budou závislí!“

„Promiň, ale kouzelníka z tebe udělat nemohu. Kouzelníci se nestávají – kouzelníci se rodí. Ale pomohu ti. Dám Ti kouzelnou hůlku a budeš vládnout světu. Budeš-li chtít déšť, mávneš kouzelnou hůlkou a bude pršet. Budeš-li chtít sníh, mávneš kouzelnou hůlkou a bude sněžit. Budeš-li chtít mír nebo válku – na Zemi bude mír nebo válka.“

„Ale, ne! Já si nepřeji války. Dej mi rychle kouzelnou hůlku!“ řekl člověk a spokojeně si třel ruce.

A tak člověk začal vládnout celému světu.

„Dal jsem člověku všechno, co jsem mohl. Na našem světě není nic jiného!  Má všechno, to znamená, že je šťastný.  A ty musíš přiznat svoji porážku,“ pravil hrdě Kouzelník Mudrci.

„Promiň, ale  musím tě opět zklamat,“ odpověděl Mudrc.

„Proč?“ Kouzelník div neplakal příkořím. “U něj se už prostě nemohou objevit nová přání!“

„Máš pravdu, nová přání se u něj neobjeví, ale všechno staré ztratí smysl a omrzí ho to.“

„Snad  se ten člověk nestane opět nešťastným? Myslím si, že mu již nemohu více pomoci.“

„Ty mu nemůžeš pomoci, on si nyní musí pomoci sám.“

Mudrc měl jako vždy pravdu. Za nějakou dobu byl člověk úplně zoufalý. Měl všechno, co si jen lze představit. Ale stejně se mu vedlo špatně. Zůstal nešťastný.

„Proč to tak je?“ pomyslel si člověk. „Kdysi jsem byl hodně chudý. Neměl jsem ani peníze, ani oděv, ani jídlo a hodně jsem kvůli tomu strádal. Dnes mám všechno, o čem jen člověk může na tomto světě snít, ale nestrádám o nic méně než předtím. S pomocí Kouzelníka jsem se snažil naplnit svá přání, ale místo radosti a štěstí na jejich místo přicházela nová a nová přání, jen vybroušenější. Nemohu takto dál žít. A všechno se to děje jen kvůli mým stále rostoucím přáním. Ale co já mohu změnit?! Volat Kouzelníka již nemá žádný význam. Co budu dělat?!“

A najednou před ním stojí Kouzelník a stařec s dlouhou šedivou bradou.

„Dlouho jsme se neviděli,“ usmál se Kouzelník.

„Ale já jsem tě nevolal. Já už nemám, o co bych tě prosil. I tak jsi pro mě udělal příliš mnoho. A kdo to je s tebou? To je ještě další Kouzelník? Děkuji, ale už jste mi pomohli.“

„Nejsem Kouzelník,“ pravil Mudrc „ale myslím si, že ti mohu pomoci. Chci ti dát radu.“

„Potřebuji jen jednu radu: jak zvítězit nad svými přáními, které se  stále prohlubují?“ zvolal člověk. „Já na nich nechci být dál závislý! Od všech těchto přání přicházejí jen samé nepříjemnosti.“

„Je to velmi jednoduché. Snaž se milovat ostatní lidi a nestarat se o sebe, ale o ně, aby jejich přání a starosti byly tvými. A když budeš pomáhat druhým, ne kvůli slávě nebo úctě, staneš se skutečně šťastným. Ale to musíš chtít sám. Stát se milujícím a starajícím se o ostatní lidi. Musíš sám pochopit, že jen toto tě udělá skutečně šťastným člověkem.“

„Děkuji,“ odpověděl člověk. „Budu se moc snažit.“

Po této Mudrcově radě člověk již nikdy Kouzelníka nezavolal, neboť skutečně a konečně získal štěstí tím, že udělal šťastnými všechny lidi na světě. Mohl lidi dokonce naučit milovat a starat se jeden o druhého, ….ale to už je jiná historie…

 

Vše o esoterice a duchovním životě a spousty zajímavých a poučných témat
www.skola-esoteriky.cz
Zdroj: www.kabbalah.info
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář