Příběhy andělů

Kdysi dávno mluvil jeden Mistr k davu lidí. Jeho poselství bylo tak krásné, že všichni byli jeho slovy lásky dojati. V davu byl muž, který poslouchal každé Mistrovo slovo. Byl to muž velice pokorný a měl velké srdce. Mistrova slo­va ho tak dojala, že se rozhodl pozvat ho do svého domu.

Kdysi dávno žil jeden starý král. Na zlatém stole v jeho paláci zářil velký a nádherný drahokam. Každý den králova života zářil drahokam jasněji.

Byl jsem malý a měl velké bolesti. Ležel jsem v malém pokojíčku a cítil se jak ve vězení, daleko od maminky, daleko od kuchyně. V noci jezdily po stěnách proudy světel a končily v horním rohu pokojíčku, přímo naproti mé postýlce. Vyráběli je projíždějící auta s nedaleké cesty. Co tam je v tom rohu, že končí tam každé světlo?

Poletuje světlo, jedno z nespočtu světel, ve světelném světě, v prostředku nesmírně svítivého nekonečna. Ten svět je tak nádherný a zářivý a svítící, že světla ani vlastně neví, že jimi jsou. Ono světlo je jedno z nich. Potkává mnoho jiných světel, ale vnímá je jen jako další část toho nekonečného světa, protože je v něm téměř nerozezná. Je si možná trochu vědomé toho, že celý tento svět je úžasný. Ale ten svět je úžasný stále, takže se mu význam tohoto slova poněkud vytrácí…

Býval jsem andělem. Ale něco se stalo. Něco, o čem teď nechci mluvit.
A tak jsem se ocitnul tady. Na Zemi...

..."Má svěřenkyně se jmenovala Nataly. Toho dne šla černočernou nocí. V tuhle noční hodinu chodila domů jednou týdně už pět let. Líně jsem poletoval nad ní a těšil se, až přijde domů, uloží se do postele a usne. Chtěl jsem jí poslat dlouhý sladký sen a jít si zahrát s karty s Césiem, strážcem jejího bratra."...