Příběhy andělů

Tam v nehlučnosti prostoru, kde zpomaluje se čas, tam divný výjev oči tvoje můžou zřít. Tam uprostřed pokoje, jenž kajutou měl být, tam prostor i čas tak divně jsou ohnuty, že předměty z hmotného světa zdají se bledé a průsvitné. Naopak energie rozměrů vyšších, přeměněny jsou v hmotu zářící životem. Tam uprostřed toho divného meziprostoru rudé pruhy energií se jako v bouři vlní, avšak vítr okolo není žádný. Připomínají hedvábí, jež jak plátky karmínových růží točí se kol neznámého středu. Ten střed ve vzduchu visí, ni podlahou chycen, ni ve stropě ukotven. Když odhrneme ony závoje, jenž odnikud přicházejí a nikam nejdou, jádro toho kouzla náhle vidět je.

Už tady máme zase Valentýna a musím říct, že i když nemám přítele a vlastně jsem Valentýna nikdy neslavila, má tohle období něco do sebe.Proto vám také musím povyprávět, co že se mi to stalo.

Předevčírem ke mě promlouvaly stromy.Jak to bylo? 

"Proč? Proč požádal jsi mne, abych přišel za tebou? Proč? Nepotřebuješ mne vidět, ani slyšet. Vždyť cítíš mě hluboko ve svém nitru. Já obklopuju tě ze všech stran. Jsem kolem tebe, kdykoli si o to řekneš. Jsem s tebou vždy a napořád. Tak proč potřebuješ moji radu? V čem ti můžu pomoci?"

Na měsíčním můstku stál, nad hlavou světlo hvězd. Na měsíčním můstku stál, v očích jenom smutek, zmizel dokonce i děs. S krásnou lodí mluvil. Ji však neviděl. Upíral zrak dál, tam blízko osudu cest, tam blízko smrti skal.

,,Den poslední je dnes,“ vyšlo z jeho úst. ,,Jsi připravená umřít, Rell?Já ano.…Musím být.“

On věděl, viděl dál. Krásný obličej, bledý jako hvězdný svit, dlouhou linii rodiny věštců prozrazoval. Vlasy dlouhé, bílé jako sníh, po zádech až ke kolenům se rovně táhly. A oči veliké, zlaté jako barva serafínů, plakaly v tom čase beze slz. Jméno jeho Ra-El Sen, Fénixův syn, serafů učedník.

Ptáš se?

Ptáš-li se mě, kým já jsem,

pak odpovím ti, jenom jeden sen...

Na černém nebi jak černý mrak visela clona nepochopitelného světla. Jak světlo haslo, usínalo a měnilo se v prach, z jeho stínů kouř se linul dál a dál. Voněl jako vetchý popel, jako stín světla v nás. Byl mimo…mimo dnešních dní…

A my ho neviděli. Neviděl ho žádný z nás, ten boj a sílu v něm, tu bitvu i nebitvu, kdy jeden po druhém padali andělé i démoni a stávali se součástí nás. Ve světě snů se všechno měnilo v popel a prach.

….A na konci všeho je začátek cesty v nás.